Michal Hrůza si nikdy nehrál na velkého básníka, vynikal a stále vyniká v jiné disciplíně – srozumitelnosti. Jeho poetika si hraje s obrazy a náznaky, ovšem zůstává mainstreamově čitelnou, nepotřebuje se pouštět do intelektuálních poloh pro uznání rozumbradů.
Přímočaré básnictví v sobě nese i singl Kouzlo samoty. Je to zamyšlená, procítěná píseň, v níž Hrůza nečekaně zvážněl. Kdo jsme? Kam kráčíme? Jaké je naše místo v životě a na planetě? Dokážeme odpovědi za našeho života vůbec najít? Tak vážná témata bychom čekali možná v písních mistrů bardů jako Leonard Cohen nebo Tom Waits. Ale u Hrůzy? A vida, přesto se touto cestou vydal.
Na sítích se zpěvák pochlubil, že Kouzlo samoty považuje za jednu z nejsilnějších písní, jaké za poslední roky složil. A má pravdu. S tím textem je snadné se ztotožnit, kdo z nás by někdy nad tím nepřemýšlel? A kdo nad tím nepřemýšlel, protože má starosti s maturitou a z podobného kmetovského dumání má srandu, nebojte. Jednou to přijde i na vás!
Sílu písně umocňuje i klip. Michal Hrůza se vydal na cestu za polární kruh. Skládal, psal si texty, nasával atmosféru. A moudře vše zachycoval na fotkách a ve videu. Člověk by si řekl: „Kamera za volantem, co je na tom?“ Jenže v jednoduchosti je síla a někdy takové záběry dodají klipu lepší vyznění než celodenní natáčení ve studiu.