Jsou to typičtí Škwoři. Razantní, snadno se pod kůži zarývající riff, typický lehce rozdrážděný zpěv frontmana Petra Hrdličky, rytmika betonující zvuk. S tím se Škwor před lety zabydleli na scéně a nabalovali na sebe další a další fanoušky, tak proč by to měnili? Můžeme namítat, že tenhle nachrchlaný, ale zároveň melodický metalový zvuk, který do mainstreamového rocku prorazil někdy okolo milénia, zní stále stejně. Platí to i pro Na hraně, nebýt některých současných aranží, možná byste u písně tipovali rok 2006 a ne současnost. Jenže chce fanoušek této hudby, aby se vyvíjela? Rokenrol je taky jenom jeden a nestárne. Těžko Škworům vyčítat, že nezkoušejí nové věci, když se jako správní ševci jen drží svého kopyta.
Trochu škoda toho klipu, kde od samého startu tušíme, co dostaneme do poslední vteřiny. Kapela hrající v prázdné staré fabrice nebo skladu, to už je tak okoukané téma, že by si režiséři mohli preventivně takový nápad odsunout až jako poslední možnost. Jasně, ještě tam lítá sup coby motiv celého chystaného alba, ale pořád je to jen kdo ví kolikátá variace na kapelu ve fabrice. Svým způsobem to může jít ruku v ruce, Škwor s novým singlem pokračují v nastaveném směru, tak tomu uzpůsobili klip. Proč se trápit vymýšlením něčeho nového, když to s dobrým režisérem bude i tak vypadat dobře.
Není to vůbec špatný singl a technicky je klip natočený velmi dobře, jen to nezaujaté posluchače, resp. diváky k nové tvorbě Škwor nejspíš nepřitáhne. Fanoušci ale můžou být spokojení, jejich oblíbená kapela po třech letech tvůrčí pauzy dokázala, že si pořád hraje to svý. A že to má stále koule. Mimochodem, „zima přichází z hor / naber síly“ je moc povedený textařský slogan.