Předcházející tři vydané singly, tedy působivá Dilemma, rocková hymna The American Dream Is Killing Me a energicky punková Look Ma, No Brains!, naznačovaly, že se kapela nebude snažit o žádné experimenty, ale že chce fanouškům naložit poctivý punk rock z dob alba American Idiot. Což vlastně vůbec není špatný plán. Novinka One Eyed Bastard svojí vzdorovitostí do tohoto schématu vlastně zapadá.
První, co mě však při poslechu songu napadlo bylo, že už jsem to někde slyšel. „Sakra vždyť to zní jako So What od Pink mixnutá s písní Passener od Iggyho Popa,“ pomyslel jsem si okamžitě. A jak jsem zjistil v reakcích fanoušků na sociálních sítích nebyl jsem sám. Také mě trochu, zejména v refrénu, evokuje jejich vlastní hit Holiday. Stejně jako So What skladbu otevírá nosný nasraný kytarový riff a celá skladba se následně nese v passengerovsky cválavém rytmu s podobnou melodií, ze kterého se noří chytlavý pro stadiony dělaný refrén. I přes ten skvělý zvuk, mi však oproti předchozím upoutávkám alba připadá nemastnější a neslanější, chudší na dynamické změny a více prvoplánová. Takže za mě opravdu nejslabší. Ale abych byl spravedlivý, na druhou stranu možná i proto bude tako přímočará vzdorovitá hardrockově laděná punkrocková hymna na koncertech na fanoušky fungovat a ten bezobsažný refrén budou s nadšením sborově zpívat.
Jak Billie Joe Armstrong uvádí v tiskové zprávě, song reflektuje špatné časy v život - reaguje na ně pomstou. „Vendeta je můj přítel, Pomsta je sladší než víno, Nikdy jsem nežádal, abych poslouchal tvé zatracené city, Klekni si na kolena, když líbáš můj prsten,“ zpívá v náběhu na refrén.
Skladba byla vydána s jednoduchým animovaným klipem, na kterém toho moc zajímavého není. Snad s výjimkou toho, že v něm Green Day, dle mého názoru bez jakékoliv souvislosti, posadili do auta myšáka Mickeyho v jeho původním vzhledu. A to tři dny po vypršení autorských práv k této animované postavičce - ta se tak stala dostupnou k volnému využití. Že by prostě jen chtěli být první?