Kvůli tomuhle se všichni celý den dobrovolně konfitovali ve vlastním potu. Nemilosrdná vlna veder zasáhla Bludfest a ze snahy dočkat se večera trochu ve formě udělala zajímavou výzvu. Když ale Yungblud přišel na pódium, nadšení se smísilo s počínajícím chládkem v naprostou euforii. Nicméně počasí, i když návštěvníky trochu potrápilo, opravdu přestalo s prvními tóny hlavního koncertu dne mít jakoukoliv důležitost. Yungblud přesunul svůj festival ve třetím ročníku do Česka, a to vyžadovalo řádnou porci důvěry. V české spoluorganizátory a zdejší fanoušky, že vytvoří fantastickou atmosféru, jako třeba loni v pražské Fortuna areně, kde Yungblud v ráži Bludfest v Česku oznámil. A také na zahraniční příznivce, že za ním do Hradce Králové přijedou. Neznám ve chvíli psaní tohoto článku oficiální čísla, ale od pohledu řeknu, že lidí bylo pro příjemný zážitek z festivalu přesně akorát. Když se všichni sešli pod hlavním pódiem, přesně se tam na pohodu vešli a zaplnili celou plochu.
Těžko říct, který moment koncertu byl silnější. Yungblud vytáhl řadu osvědčených trumfů. Například fleabag s ním hrál klučina v tričku Nirvany. Když dorazil na pódium, chvíli Dominicovi něco špital a Yungbluda znejistil. „Tak umíš to zahrát, ptal se ho zpěvák a zaznělo rozhodné yes! A zvládl to s přehledem, jakmile se mu podařilo vysvětlit, že jen potřebuje kytaru obráceně – na levou ruku.
Samozřejmě nechyběly Black Sabbath a Changes a vzkaz Ozzymu do nebe. Yungblud už vyslovuje „ruce nahoru“ takřka jako profík a rád tu větu používá. A lidi ochotně dávají ruce nahoru. Na fanoušky vyplazuje jazyk a křičí, ukažte mi ten váš, a vyvolá ty, co se tváří příliš seriózně. Nakažlivá radost. Pyrotechnika, ohně a konfety přicházejí v písních vždy ve správný čas. Opravdu dojemné chvíle ovšem nastávají mezi skladbami. Yungblud se pod tíhou emocí rozplakal, svěřoval se, že se v poslední době necítil dobře a připadal si odpojený. Ty, kteří na jeho koncert přišli poprvé, vítal vřele do rodiny. Pěkný moment byl, když přivedl na stage hlavní produkční akce a před všemi návštěvníky jí srdečně poděkoval.
Ze všech myšlenek, které padly, zmíním jednu: Vaši milovaní tu nebudou navždy, tak když jste spolu, buďte teď a tady. A to jde na Yungbludově koncertu s velkou lehkostí, protože po nedlouhé chvíli není jiné místo a čas, kde by člověk chtěl zrovna být. Jestli někdo během aspoň jedné písně nebo třeba proslovu nepustil slzičku, tak musí být solidní cynik.
Jedna z nejhezčích věcí v hudebním světě je pozorovat talentované umělce, jak rostou. Možná jste byli mezi prvními, kdo znali Yungbludovy singly a viděli jste ho s pár lidmi ve Futuru, a pak nadšeně vyprávěli přátelům o tomhle neuvěřitelně sympatickém podivínovi s neuvěřitelnou energií. V tom případě jste mezi šťastlivci, co pozorovali tuhle neuvěřitelnou raketu startovat do vesmíru a pomalu míjí jiné galaxie. Yungblud se během pár let stává jedním z nejmladších hudebníků, kterým se dá bez ostychu říkat legenda. Zároveň zůstává na dosah. Mám ráda heslo fanoušků Dominica Harrisona: Udělali jsme slavným správného člověka. Mám stejný pocit – že tenhle člověk může být klidně jedním z idolů, i kterým zpívá. Lidé oceňují jeho bezprostřednost, to, jak je jim i v době rostoucí slávy pořád nablízku, a to často i doslova fyzicky, jaká zvedá témata a samozřejmě fantastické písničky. To je tak silný a zároveň pestrý repertoár. Líbí se mi, že jsou muzika a důraz na komunitu, která je tu pro všechny, kdo k ní chtějí patřit, v rovnováze. Naprosto zabijácké písně se tu dokonale kombinují s pocitem sounáležitosti. Věřím, že pro naprostou většinu návštěvníků tohle nebyl „jen“ koncert, nebo festival. Tohle jsou životní zážitky, které mají hlubší význam. Z takových okamžiků se skládá štěstí.
PS: Opravdu velkou radost mi udělala zákulisní zpráva, že i britská část Blud family byla po posledním koncertu šťastná, jak se akce vydařila. Jestli si Dominic a jeho parta něco opravdu zaslouží, tak je to pocit dobře odvedené práce.
