Možná za to mohl dojezd covidu, kdy se lidé ještě úplně nerozhoupali k chození na davové akce. Možná v tom mohl být i termín křížící se s posledním dnem Rock for People. Každopádně na koncert Guns N‘ Roses do pražských Letňan nedorazilo ani zdaleka tolik lidí, kolik nedávno na Rammstein nebo Imagine Dragons. Mělo to své výhody, žádné fronty na toiky ani na pivo, ale pohled na ze dvou třetin zaplněný areál, pro který se tentokrát ani nesmontovaly všechny tribuny, byl trochu smutný. Jako kdyby se to přeneslo i na návštěvníky, někteří aplaudovali každé skladbě, zatímco vedle stáli diváci se založenýma rukama a výrazem: „Tak se ukažte,“ ve tváři.
Je to škoda, protože „Gáni“ odehráli poctivý tříhodinový set plný známých skladeb i Slashových sól. Největší hity si nenechali na úvod ani závěrečnou gradaci, ale rozložili je rovnoměrně do celého večera. Do toho přidali pár coverů, navrch jako polevu novější skladby, které v Česku předtím nehráli a dohromady tak vytvořili vyladěný set, který neměl slabší místo. Což je u tříhodinového vystoupení kumšt sám o sobě.
Podle aplausu publikum samozřejmě ocenilo nejvíc Sweet Child O‘ Mine, osobně bych ale jako nejsilnější moment koncertu vyzdvihl Civil War. Skladbu provázela projekce v ukrajinských barvách, zakončená byla věčně strhující a mrazivou Hendrixovou Machine Gun a do toho Axl publiku vyprávěl, ať nám Evropanům Putin nekecá do našich obchodů. „Ke komu ten sráč vůbec mluví?“ pokládal, jak sám dodal, řečnickou otázku.
Podporu Ukrajině Guns N‘ Roses vyjadřovali v průběhu celého koncertu. Slash měl kytaru v barvách ukrajinské vlajky, když ji po pár skladbách prohodil za další kytaru, nechala kapela alespoň po zbytek večera vlát ukrajinskou vlajku na jedné z tyčí pódiové konstrukce. Tohle nebylo žádné gesto pro potlesk davu, tady parta rockerů vyjadřovala upřímný názor, kterému šlo věřit. Ostatně, Slash podporu Ukrajině v posledních měsících vyjadřuje opakovaně.
Bohužel, i když kapela pojala koncert poctivě, zradil ji zvuk. Přitom v Letňanech bývá zvuk standardně vynikající, alespoň já tam do vystoupení Guns N‘ Roses nezažil jediný problém. Tentokrát to ovšem místy nešlo poslouchat. Kapela za celou dobu nebyla slyšet ani jednou dohromady. Kdyby klávesák Dizzy Reed zůstal ten večer na hotelu, na vystoupení by to nebylo poznat. Aspoň mu návštěvníci na Axlovu pobídku zazpívali k devětapadesátým narozeninám. Axl sám měl zpěv nazvučený tak přepáleně, že mu pomalu nebylo rozumět a občas místo slov doléhalo k uším jen huhlání. Své si užili fanoušci Slashe, jeho kytara zvuku dominovala, ale za ní se táhlo už jen překouřené chrchlání zbytku.
To by byla ta horší zpráva o včerejším večeru. Ta lepší je, že Guns N‘ Roses jsou zpátky ve formě. Ruku na srdce, Axl si z kapely svého času udělal tak trochu one man show a jeho nedisciplinovanost v kombinaci s požitkářským způsobem života vedly k tomu, že se zpěvák stal terčem vtipů a memů kolujících po internetu. To už je minulost. Axl vypadá skvěle. Věk nezastaví, ale zase je to ten rockový playboy. V Gánech se muzikanti kdysi točili jako na orloji, ale současná sedmičlenná sestava s navrátivšími se Slashem a Duffem McKaganem působí, že už to spolu doklepou až do důchodu. Letošní koncert Guns N‘ Roses byl tak hlavně příslibem do budoucna. Kapela je od pohledu zase na koni, takže se třeba fanoušci časem dočkají i nějaké té nové tvorby. No a když zase přijedou a podrží je zvuk, bude to vynikající.
Guns N‘ Roses
18. 6., Praha, Letňany
Hodnocení: 70%
