Ocenění za svůj život posbírala Hana Zagorová celou řadu. Od devíti Slavíků až po síň Slávy hudebních cen Anděl. A to nemluvíme o všech těch zlatých a platinových deskách za rekordní prodeje nahrávek. Není se čemu divit, jakmile se jednou publikum s Hanou Zagorovou seznámilo, byl z toho vztah na celý život.
Když na konci šedesátých let vystudovala herectví na brněnské JAMU a přesunula se profesně do Prahy, trochu, ale opravdu jen trošičku prozatím stála ve stínu hvězd tehdejší československé popmusic. Její herecký a pěvecký talent v kombinaci s přirozeně hladivým až roztomilým projevem jí záhy místo na scéně stejně získaly.
Snad každý, kdo kdysi viděl nebo později slyšel záznam bez přehánění legendární Kytice od Semaforu, tehdy mladou charismatickou zpěvačku nemohl přehlédnout. Stejně nesmazatelně se divákům do paměti vepsala v hudební komedii Trhák. Jakkoliv jde o nezapomenutelné herecké role, Zagorová byla hlavně zpěvačkou. Od začátku 70. let vydávala desky a neúnavně vystupovala. Jezdila po celém Československu i do zahraničí, spolupracovala s celou řadu hudebníků a zpěváků. Dnes by to možná někdo označil za workoholismus, ale Zagorová hudbou i publikem bez přehánění žila a publikum si ji zaslouženě zamilovalo. Právě v této době, ve druhé polovině 70. let, začala šňůra zisku devíti Zlatých slavíků po sobě.
Lásko amore, jedna z nejznámějších písní z filmu Trhák
Pro hudbu Hany Zagorové byl typický široký záběr, se kterým si vybírala spolupracovníky. Její kariéra byla spojena dlouhodobě s Karlem Vágnerem, ale skládali pro ni i Petr Hapka, Pavel Žák, Jindřich Parma, Zdeněk Borkovec nebo Michal Horáček. Tento přístup jí zůstal po celý život, i v posledních letech se nebála oslovovat nové autory. Že na ně měla čuch, potvrzuje důstojná spolupráce s Markem Ztraceným, ale i Xindlem X, Márdim z Vypsané fiXy nebo Ondřejem Brzobohatým. Autorsky zkrátka Hana Zagorová rozhodně nebyla konzervativní typ, a to si občas ještě sama psala texty.
Ačkoliv šlo o velmi plodnou hudebnici, nikdy neztratila úplný kontakt s televizí. Už v 80. letech si uváděla vlastní pořady a dělala tak i po roce 2000, kdy její pořad Hogo-Fogo patřil k tomu lepšímu, co tehdy v rámci své zábavní tvorby nabízela TV Nova. I tohle byl způsob, jak neztratit kontakt s milujícím a milovaným publikem.
Hana Zagorová dokázala oslovit všechny generace. Naprosto přirozeně, bez tajtrlíkování. Ano, některé popovější kousky byly líbivé až moc a třeba spolupráce s Hložkem a Kotvaldem je dnes považována za typický příklad normalizační zábavy. Ale byla to právě ta přirozenost a roztomilost, kterou si Zagorová dokázala publikum získat.
V roli Bludičky v nesmrtelné Kytici
Řada nekrologů následující stránku tvorby Hany Zagorové možná nebude považovat za důležitou, ale zpěvačka si našla cestu i k dětskému publiku. Ba dokonce byla pro řadu dětí vůbec první tuzemskou pěveckou hvězdou, kterou malí posluchači zaregistrovali. Vždyť nazpívala znělku k oblíbeným Šmoulům a kdekdo vám dodnes z hlavy zabrouká melodii Toma a Jerryho. „Křičí jeden na druhého: ty jsi pako, vždyť kámoši jak hrom jsou Jerry a Tom“, jak my tohle v dětství milovali!
O pěveckém, hereckém i tvůrčím díle Hany Zagorové by se toho dalo napsat ještě hodně. V branži byla přes padesát let a stihla za tu dobu vejít ve známost drtivé většiny národa, který na ni nikdy nezapomněl. A to i přesto, že se Zagorová třeba na pár let stáhla z veřejného života nebo původní publikum odrostlo. Její písně se budou bezpochyby hrát ještě za padesát let, stejně jako se bude promítat Trhák a bude se poslouchat ten báječný záznam Kytice. Hana Zagorová nebyla jen nejprodávanější tuzemskou zpěvačkou, ale v rámci československého popu i jednou z nejvýraznějších. A nejpracovitějších.
Znělku Toma a Jerryho už si na YouTube z nostalgie pustilo přes milion lidí.