Jak se cítíš jako oslavenec čtyřicátin? Pořád je to rokenrol jako zamlada?
Upřímně, jsem z toho vlastně zmatený. Moje první část oslav, ryze soukromě u nás na chalupě, trvala od čtvrtečního odpoledne do nedělního rána a v průběhu těch několika dní se za mnou zastavilo na třicet kamarádů. Všechny ty dny jsem grill master, takže běhám kolem grilu, popíjím, bavím se a všude kolem spousta dětí. Co je nejhorší, že jsem necítil zásadní únavu. Takže rokenrol je možná ještě rozjetější než ve dvaceti. Z té doby si tyhle vícedenní mejdany snad ani nevybavuju. Uvidíme, co moje veřejná narozeninová party.
V programu Thom Alive Fest máš řadu spřízněných kapel. Jak se ti s nimi v rámci minulé nebo i budoucí spolupráce dělalo? A jak se ti bude přepínat z frontmana Imodia na frontmana Walkmanz a zase zpátky?
Představ si, že máš asi tak osmnáct let jednu jedinou kapelu, ta najednou skončí a jdeš do jiné. Žádná tíha vedení kapely, žádná nutnost psaní textů, žádná hra na kytaru, jen zpěv. To byl příběh Walkmanz. Totální vystoupení z komfortu a hlavně zvyku. Pak přišlo Adamovo LABe. V podstatě ten samý případ, jen jsem tam daleko víc kooperoval ve vzniku celého alba. Extrémně intenzivní období. V obou případech jsem definitivně propadl zpěvu jakožto mému hlavnímu nástroji. Začal jsem pracovat se zpěvem a jeho aranžování na nahrávkách úplně jinak. Což se pak odrazilo i v poslední tvorbě Imodia. Snad jen ta hra na kytaru dostala trochu na prdel, musím víc cvičit doma. Přepínání netuším, bude to výzva. V rámci jedné akce jsem nikdy nevystupoval s více než jednou kapelou. Těším se na to. Původně jsem všechny tři sety chtěl „sjet“ najednou. Ale nakonec jsem usoudil, že bude fajn mezi ně vždy vsadit jinou kapelu. Přeci jen, už mi není těch dvacet!
Pro festival jsi vybral zajímavé místo i čas, mohl bys přiblížit, co tě k tomu vedlo? Co ten den můžou čekat rodiče s dětmi?
I když moje akce má v názvu slovo „fest“, beru to více jako narozeninovou party. Jen tam bude víc kapel a víc lidí. Proto jsem potřeboval místo, které znám, kde se cítím dobře. Sportcentrum Koráb u Bulovky je přesně to místo. Vlastní ho moji blízcí přátelé, zažili jsme tam mnoho oslav a akcí. Je to uzavřený areál, který má krom skvělé restaurace i několik sportovišť. Věděl jsem, že moji vrstevníci mají často děti, takže nebylo nad čím přemýšlet. Zábavu pro děti právě ladíme, hlavní dohled má nad tím moje manželka Žaneta, která je navíc učitelka z mateřinky, takže to má v malíčku. My oba máme raději hřiště a hromadu míčů než skákací hrady. Takže půjdeme tímto směrem. Snad si taky na chvíli zablbnu. Dal jsem si trochu šílený cíl. Nepobíhat tam jako organizátor, ale s co nejvíce lidmi se hlavně potkat, na chvíli pokecat, bavit se a u toho odzpívat a zahrát pár písniček. Kapacitu jsme nastavili na 500 max. V prodeji je ale pouze polovina vstupenek. Ovšem budu rád za příspěvek i od mých hostů, protože chci vybrat peníze na podporu Trojského útulku, který je kousek od místa konání akce.
Imodium letos prochází výraznou změnou, protože z kapely odešel Dan. Jak se vám zatím s novým kytaristou Dawem sehrává? Bude Dan, podobně jako Kárl, třeba občas hostem na nějakých unikátních akcích Imodia?
Sehrávání jde, myslím, dobře. Naštěstí jsme měli intenzivnější koncertní duben, tak se to hodilo. Ona jedna věc je společně strávený čas na pódiu, ale pak je důležitý čas mimo pódia. Všude to funguje dobře. Je to možná pitomost, ale musím prozradit jednu věc. Jsem asi jediný člověk na světě, co rád tráví čas v dodávce. Doslova to miluju. Je to vzácný čas, kdy je kapela a její crew pohromadě. Má spoustu času na řešení, tlachání nebo třeba jen společný poslech muziky. Když Imodium ohlásilo pauzu, dodávka byla to první, po čem se mi stýskalo. Po návratu jsme měli potíže s autodopravcem, každý se dopravoval po své ose a já si kolikrát říkal, jestli to má pro mě smysl takhle dělat. Teď, po letech, jezdíme zase všichni pod jednou střechou a já jsem nadšený. Kdo by nebyl rád za společně strávený čas se svými nejbližšími!
Daniel i Kárl vědí, že kdykoliv to bude dávat smysl, na pódiu mají své místo. Moje narozeniny jsou jasným důvodem, proto jsme se bez váhání všichni domluvili, že tam zahrají. Stará garda a já jako věčná plačka snad nebudu zase uřvaný.
Čtyřicítku bychom měli. Kde se jako rocker vidíš za deset let, až se bude blížit padesátka? Pořád budeš mladší, než je teď Dave Grohl.
Když se vrátím k odpovědi na tvou první otázku, tak pokud nebudu mrtvý, myslím, že u muziky budu pořád. Těch momentů, kdy jsem to chtěl položit, a to myslím zcela vážně, nejen to momentální vztekání se, bylo už několik. Naposledy na přelomu letošního roku. Představte si, že vám ve sledu cca čtrnácti dnů oznámí váš kytarista, že chce skončit. Následně nám někdo napadl všechny kapelní účty sociálních sítí, přijdete o YouTube kanál, vezme vám to prachy z účtu a jako bonus, kdy jsem měl po měsíci práce téměř kompletně smíchaný živák ze Spirály, tak jsem vinou technické závady o všechno přišel a musel to začít míchat znova. To se cítíte fakt blbě. Ronoon s Adamem mě ale nakopli a řekli, že zkrátka žádný konec nebude. Když jsem se uklidnil a zavřel se do svého studia, řekl jsem si: „S muzikou skončíš, až nebudeš schopnej napsat jedinou písníčku!“ Za ten večer jsem napsal dvě. Takže jedu dál.