Manon Meurt a hypnotická mlha
Tuzemskou kapelu Manon meurt mám moc rád a jejíž poslední výborné album Unravel často poslouchám. Už nějakou dobu jsem je naživo neviděl, takže když nastoupili na potemnělé pódium Conference stage překvapila mě změna v sestavě. Současní Mano meurt jsou zpěvačka Kateřina Elznicová, Jiří Bendl, Kryštof Korčák a navrátivší se Vojtěch Pejša. Album Unravel je členité a plné propracovaných kompozic přirozeně vyvažujících niternost a dynamiku postupně rozvíjejících songů a odhalujících jejich jednotlivé vrstvy a textury. Živé provedení songů je o poznání přímočařejší, uhlazenější a jakoby manonmeurtovštější. Což však vůbec není na škodu, protože na koncertě si chceš užít tu hypnoticky zasněnou atmosféru jejich muziky a nechat na sebe působit tu přirozenou lehkost prolínání žánrů a tu škálu emocí, kterou melodie tančící mezi hlukovými vlnami generují. Jejich koncerty jsou vždy jedinečný, silný uchvacující zážitek. Prostě jen stojíš vtažen do hudebního dění, je ti dobře a nechceš, aby to skončilo. Výborné to bylo, jako vždy.
Skotační kulomet, pálil dávky hudební radosti
Plzeňskou skupinu Skotační kulomet jsme zařadili mezi 50 nadějí tuzemské hudby pro letošní rok, proto jsem byl na jejich noční vystoupení na Solar stage hodně zvědavý. A mohu předeslat, že nejen že mi prokázali, že si to zařazení bezezbytku zaslouží, ale naprosto mě odzbrojili. Na malém pódiu se tísnilo osm lidí, kytarista a zpěvák v jednom, basák, klávesák, bubeník, perkusionista a trojčlenná dechová sekce čítající jedno ságo a dvě trubky, a narvali do lidí nepřerušovaný proud hudební radosti. Vlastně nevím, jak tu jejich muziku jednoduše žánrově zařadit, protože tam je všechno od boogie a swingu přes funk a R&B až třeba k jazzrocku nebo i disku. Je to neskutečně energické, barevné a zábavné. A navíc podávané s lehkostí a muzikantskou zručností. Nutí to člověka tančit a usmívat se od ucha k uchu. Ta kapela je skvělá. Až na ně někdy narazíte, tak si na ně zajděte tu radost užít.
Zabijácké hity Yard
Rozstřílen skotačním kulometem jsem se v radostném rozpoložení přesunul zpět do Conference stage abych náročný večer zakončil s dublinským triem Yard. Tato electro-punková kapela ve své tvorbě přemosťuje industriální techno atmosféru a maniakální noise-rockovou energii. Je to surové, je to drsné, je to vzdorovité a je to skvělé. Zabijácké riffy, dystopické syntezátorové vlny a dunivé perkuse postupně budují atmosféru a vytváří pohlcující techno-rockový zážitek. A do toho štěkají zkreslené vokály přecházející až do screama. Yard v přímém přenosu zbourali hranici mezi elektronickou hudbou a syrovým lidským faktorem živého hraní. Lepší závěr čtvrtečního večera jsem si nemohl přát.
