Lenka Dusilová v letošním roce slaví padesátiny a současně 30 let na scéně. K této příležitosti vydala obsáhlé výběrové trojalbum Retrospektiva LD_50, jehož ambicí je mapovat její hudebně dobrodružnou cestu a stopy, které na ní zanechala. A podobně byl koncipován i její festivalový set na Rock for People.

Fanoušci, kteří očekávali její typické alternativní plochy, dostali mnohem víc, a to komplexní procházku časem, která volně navázala na nedávné oslavy projektu LD_50, tentokrát ovšem v bezprostřední, syrové festivalové energii. Lenka Dusilová doprovázená kapelou rozšířenou o saxofon a trubku dokázala s lehkostí sobě vlastní přecházet od raných devadesátkových kořenů až k současnému experimentálnímu zvukovému inženýrství. Nemohly tedy chybět songy kapely Sluníčko nebo skupiny Pusa, na které se k Dusilové připojil i David Koller. Jejich společná energie na pódiu byla hmatatelným důkazem toho, jak hluboce jsou jejich kariéry propojené.

Bylo to vystoupení, při kterém se pamětníci dívali na pódium s úctou, zatímco mladší generace mohly objevovat, v čem Lenka Dusilová jedinečná. Je skvělé, že Rock for People vedle hlučných kytar zařazuje do programu i takové příběhy. Protože ten koncert příběhem byl. Příběhem velmi inspirativní umělkyně, která dokáže oslovovat publikum nejen napříč generacemi, ale jak se ukázalo i napříč žánry.