Dylan prý už byl unavený z role „hlasu generace“, do které byl v té době pasován, a tak písničku nechal zazpívat pouze malý ženský sbor. Tohle ovšem není text o Bobu Dylanovi, ale o Orville Peckovi! Ale o těch znavených koních na slunci vlastně také!
První den festivalu Metronome, letos poprvé v pražských Letňanech, se nese ve znamení slunce. Člověk by si skoro rád zavzpomínal na minulý týden a deštivý Rock for People. Letňany sice nenesou název podle ročního období, ale rozhodně je trefné, že se festival koná zde, protože na ploše festivalu prakticky není moc kde se před paprsky schovat a během dne jsem se dozvěděl o několika návštěvnících kolabujících právě z vysokých teplot. Doufám, že jste všichni v pořádku!
Jen pár vteřinek po čtvrté odpoledne, uprostřed toho nejhoršího žáru, vystoupil před pár stovek fanoušků maskovaný hrdina. Rodák z jihoafrického Johannesburgu, který dětství strávil přikovaný k televizní obrazovce, na které sledoval všechny možné westerny a filmy o maskovaných mstitelích. Zde pravděpodobně našel základ své ikonické škrabošky s třásničkami.
Na pódium nastoupil se slonovinově bílou kytarou Gretsch a s kapelou v zádech. Všichni, kromě kytaristky a klávesistky Emily Rose v růžovém a kovboje sedícího za steel kytarou v bílém, byli oblečeni v džínovém kompletu bez rukávů. Orville mávnul, představil se svým medovým hlasem a začal zvostra hitovkou Turn To Hate z debutové desky Pony z roku 2019. „Hraji v Praze poprvé,“ přiznal poté a pokračoval: „Tak před deseti lety jsem zde byl a Praha je úžasné místo, nevím, jak je možné, že mi trvalo tak dlouho se vrátit.“ Následovala Conquer The Heart ze zatím poslední nahrávky Stampede, velké desky duetů. Ale k té se ještě vrátíme. Poté, co odložil kytaru a postavil se za mikrofon, spustil hit z největších – No Glory In The West. Písničku o tom, že na konci dlouhé a trnité cesty, samoty a vyčerpání nakonec nemusí čekat žádná odměna. Metaforická kritika moderní doby a hledání identity z EPčka Show Pony z roku 2020. Písnička, se kterou prorazil, byť je to skladba postavená jen na úsporné na dřeň osekané kytaře a tolik typickém sytém barytonu.
Po tradičnější country písničce Lafayette o zlomeném srdci Orville opět pronesl pár vět a uvedl písničku Any Turn. Při té si poranil prst, jak zběsile mlátil do kytary. Je o tom, co všechno zažil s kapelou během tour, ať už to dobré i to špatné.
Zde si vyzkoušel napsat takzvaný „patter song“ rychlou píseň s extrémně rychlým zpěvem s jasnou předlohou I’ve Been Everywhere od Johnnyho Cashe. Taková zajímavost pro fanoušky, co mají rádi trochu bizárku – písničku přenahrál do hry The Sims v takové té jejich „simíčtině”, tedy fiktivním jazyku, ve kterém postavičky ve hře mluví.
„Další věc je z mého posledního alba Stampede, tam se mi podařilo udělat duety s naprosto úžasnými lidmi, jako je Elton John nebo Kylie Minogue.“ uvedl skladbu Orville. „Následující písničku jsem udělal s jedním texaským kovbojem, který se jmenuje Willie Nelson. Když jsem ho oslovil, že bych s ním chtěl pracovat navrhl nahrát tuto píseň,“ vysvětlil zpěvák. Skladba je z roku 1981 a napsal ji hudebník Ned Sublette a Nelson už ji v repertoáru jednou má. „Je to o gay kovbojích a pokud jste to nevěděli já jsem gay kovboj,“ pronesl hrdě Orville a sám bez Willieho vypálil hitovku Cowboys Are Frequently, Secretly Fond of Each Other.
Koncert měl naprosto křišťálově čistý zvuk, a to na tak velkých stageích opravdu není pravidlem. Slyšeli jsme každý tón a maskovanému písničkáři bylo parádně rozumět. Než se rozloučí se závěrečnou Daytona Sand, prozradil, že teď toho měl prostě hodně, a tak se omlouvá, že se tolik nevěnoval koncertování. Napsal a hraje v kabaretu na Broadwayi, účinkuje ve filmu o počítačové hře Street Fighter, ale nebojte nová deska vyjde dříve než si myslíte – oznámil za velkého jásotu fanoušků. A za ještě většího slíbil, že se do Prahy brzy vrátí. Tak já budu čekat Orville, čekat a těšit se, protože tohle byla pořádná jízda!
Orville Peck, 19. červen 2026, Metronome Prague
