Před Trumpem nemůžete jen tak říct, jak zlé bylo otroctví. On to vidí jinak. Když tohle téma otevřete a přidáte rasismus, podle něho tvrdíte, že Spojené státy jsou hrozná země a vy tím pádem praktikujete anti-white ideologii, což podle něj vyjde na stejno s podporou diverzity, genderové rovnosti a LGBT+. Naposled usoudil, že přesně z těchto důvodů se ocitl mimo kontrolu mnoho muzeí spravující Smithsonův institut, a tak „z pravomoci, která mu byla udělena jako prezidentovi Spojených států amerických“ nařídil obnovu pravdy v americké historii. Pod čímž si představte návrat do časů, kdy se dějiny vyučovaly výhradně z pohledu bílých křesťanských mužů vylučujících, že by do nich nějak přispěli černoši nebo imigranti. A ke všemu to zatracené otroctví. „Vždyť ho tehdy praktikovali všichni, zakladatelé Spojených států ho jen zdědili, a nakonec pomohli zrušit, takže to nebyli otrokáři, ale hrdinové, a kdo našim dětem říká něco jiného, šíří marxistické lži a pomlouvá naši minulost,“ tvrdí Trump a jeho rozsáhlá zpráva Záchrana amerického příběhu. Tvrdě v ní napadá Smithsonův institut jako místo, které radikálně „převyprávělo ušlechtilý příběh naší velké země, kterou známe a milujeme“. Tady se nebavíme o populistickém lhaní si do kapsy, ale o popírání otroctví, což je jedna z nejstrašnějších rasistických myšlenek. Jak se proti takové zvrácenosti postavit, pokud jste celoživotním zastáncem historické pravdy, černošským hudebníkem, autorem mnoha knih, studií a nahrávek odmítajícím z tragické minulosti cokoliv zatajovat, protože krutá pravda sice bolí, ale zároveň očistně léčí? „Zažíváme chvíle zoufalství, ale naděje tady stále existuje a jen čeká, až se k ní znovu obrátíme. Svým posluchačům proto neustále připomínám: máte větší moc, než si myslíte. Prostě těmhle věcem řekněte ne a nikdy nepřestávejte doufat,“ řekla Rhiannon Giddens před vydáním nového alba Hope is the Thing with Feathers.
Z minulých nahrávek dobře víme, jak v jejím případě platí, že čím je hůř, tím radostněji a laskavěji znějí. To vypadá jako návod z černošské old-time music a blues, jenomže právě z nich Rhiannon Giddens čerpá inspiraci, a proto pozvala rodinu a kamarády, aby si zahráli „nějakou staromódní hudbu“ a vzpomněla si přitom, jak mocně ji zasáhla óda na lidskou odolnost Emily Dickinsonové z roku 1861, která dala albu název: „Naděje je ta věc s peřím, která žije ve tvé duši. A zpívá melodii beze slov, a vůbec nikdy se nezastaví.“
S věrným producentem a multiinstrumentalistou Dirkem Powellem, jeho dcerou Amélií, parťákem z kultovní skupiny Carolina Chocolate Drops houslistou Justinem Robinsonem, sestrou Lalenjou Harrington, dlouholetým baskytaristou Jasonem Sypherem, konžským kytaristou Niwelem Tsumbu nebo ex-partnerem Francesco Turrisim v Powellově louisianském studiu usedali dva roky v kruhu a hráli a hráli, až jim z toho vyšla sbírka obyčejných písní vysílající neobyčejný signál, že marasmus jednou skončí. „Mám pocit, že dnes se společné nahrávání bez střihů a úprav už moc nevidí. Ráda vzpomínám na starý styl, kdy člověk do zpěvu vložil celé své srdce a duši a vyšlo z toho ucelené sdělení,“ přiblížila Rhiannon Giddens vznik alba vzdorující navíc skeptické domněnce, že umění už nedokáže ovlivňovat svět. „Snaží se nám namluvit, že patří mezi malicherné výsady, ale to jen proto, že má obrovskou sílu. Nutí nás totiž přemýšlet,“ řekla zpěvačka v rozhovoru pro magazín Songlines a přiblížila, co ji nutilo napsat tuze naříkavou píseň Wish in Vain o uprchlické krizi: prý utrpení, které tato krize lidem přináší. Zpívá a hraje na minstrelské banjo a hlasem a kytarou se k ní přidal pouze Dirk Powell: „Kéž bych byla večernicí a z dálky tě přivedla k sobě.“
A ještě jednou oba oslní svou verzí Freight Train, skladby navždy spojené s legendární bluesovou zpěvačkou a nenapodobitelnou kytaristkou Elizabeth Cotten ze Severní Karolíny.
Celým albem vlastních a převzatých skladeb se pak vine odpověď na otázku, jaký k jeho natočení měla Rhiannon Giddens důvod: protože se okolo nás toho tolik děje, pojďme se na chvíli zastavit a trochu se pobavit a popřemýšlet.
Obal nového alba Rhiannon Giddens tvoří koláž, kterou vytvořil umělec Uzoma Samuel Anyanwu. Kredit: Nonesuch Records