Kdo si v Headlineru přečetl o španělském avantgardním popu, tomu není potřeba nic vysvětlovat: italská zpěvačka La Niña je ten samý případ. Na albu Furèsta zpívá v neapolském dialektu a cestu k sebeprosazení spojila s lokální tradiční hudbou formovanou elektropopem.

Žijeme ve šťastném světě, kde slunce vychází každý den a všichni jsou "buzny", vzkazuje legendární španělská zpěvačka Massiel v překvapivém duetu s o generace mladším Rodrigo Cuevasem v aktuální písni, která rozdráždila posluchače.

Pokud nové album Rosalíe nemáme považovat za náboženské, tak proč se na něm sakra – odpusťte Otče – tolik mluví tolik o Bohu a víře?

Na jejím novém albu Eu vou morrer de amor ou resistir nenajdeme jediný promarněný okamžik, ani zbytečnou notu. Vše má svůj důvod. I jeho experimentální ráz, na fado velmi neobvyklý. V tom má Carminho blízko k Rosalií, na jejímž albu Lux ostatně hostuje.

Na pozadí destrukce zdravého rozumu, nástupu autoritářů, sílícího populistického nacionalismu a sociálně-ekonomických potíží nabízejí Irové mrazivé písně, které se ne úplně každému budou líbit. S tím účelem s nimi ale skupina Lankum nebo písničkářka Lisa O´Neill nepřicházejí. Z trumpovských Spojených států se k nim přidává Lucinda Williams: „Temné dny se prodlužují a každý ví, že se svět pokazil.“

Putovní veletrh Womex se letos ke konci října utábořil ve finském Tampere a teprve potřetí v jeho historii se jedním ze Sedmi samurajů zodpovědných za výběr kapel stal našinec: hudební publicistka Anna Mašátová.

Pro někoho představovala vrchol prosebná skladba Graveyard od Feist s dívčím sborem Severáček, to se opravdu schylovalo k slzám. Pro jiného celý naprosto mimořádný koncert kanadského zpěváka a klavíristy Jeremy Dutchera z Prvního národa Wolastoqiyik. Konal se 13. září daleko od velkých kulturních center, přesto Městské divadlo v Jablonci nad Nisou praskalo málem ve švech. Jedna z událostí roku? Na to vemte jed.

Potřetí na festivalu Mighty Sounds a znovu jako v Jiříkově vidění. Z bezchybného průběhu, organizace, až neuvěřitelné čistoty, kdy na zemi neuvidíte snad ani vajgl, přemíry evidentně šťastných lidí, malých dětí, tolerance, slušnosti a nulového výskytu blbců.

Skupina Carolina Chocolate Drops se po dvaceti letech vrátila na scénu, dva zakladatelé – Rhiannon Giddens a Justin Robinson – natočili na zahradě album What Did the Blackbird Say to the Crow a v dubnu proběhl první ročník festivalu Biscuits & Banjos. Na dnešní Ameriku nezvykle hodně dobrých zpráv najednou.

Ne všichni Britové album Hinterland považují za avantgardní folk, spíš jen suše konstatují: „Co byste čekali, když ho natočila Lisa Knapp a Gerry Diver?“