Kouzelná Rybovka se bude v Obecním domě hrát celý poslední adventní víkend a ještě dvakrát v pondělí 22. prosince. Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK ji tu před svátky uvede pětkrát. Následující koncert v kostele svatých Šimona a Judy je už vyprodaný.
Upravoval jste letos něco, aby inscenace po několika sezónách dál dýchala?
Vracíme se jak do Obecního domu, tak do kostela svatých Šimona a Judy, kde se původně Kouzelná Rybovka „narodila“. Každý z těchto prostorů je jiný a na to vždy reagujeme změnami při stavbě dekorace a významně pak ve světlech. Při oprašovacích zkouškách s herci a se sborem občas přijdou malé změny, ale aby naše divadelní vyprávění Rybovy mše vánoční nepřestalo dýchat, není třeba velkých změn. Jediné a důležité je, aby všichni herci, sólisté, sbor a nakonec i hudebníci vložili do toho vánočního vyprávění kus sebe. Aby věděli, co vyprávějí, a měli k tomu i nějaký svůj vlastní vztah.
Foto: Ivan Malý
Na projektu dlouhodobě spolupracujete s Pražskými symfoniky. Jak se vaše společná práce během tří sezón proměnila a jak to vůbec s tak velkým tělesem jde?
Moudří „kapitáni“ této mohutné lodi zvané Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK mě pozvali na palubu, abychom spojili moc hudby a kouzlo divadelního vyprávění. Kouzelná Rybovka měla navíc za cíl přizvat k našemu vánočnímu vyprávění také rodinné publikum.
Po prvním, řekněme vánočním, dobrodružství přišla další zásadní výzva v podobě Janových pašijí Johanna Sebastiana Bacha. Hudební provedení je u obou projektů v rukách pánů dirigentů, ale se sólisty i se sborem musím pracovat často jako s herci. A tam se pohybujeme mezi jejich hudební interpretací a mojí snahou o divadelní provedení.
Je to lidsky bohatá zkušenost, když se mé nároky na interprety musí opírat spíše o jejich lidské povahy než o zkušenosti s herectvím. Tady se posouváme a vyvíjíme. Učí mě to pracovat s lidmi. A vidím i tu radost u některých z toho, že na scéně jsou suverénní a že jim to tak sluší.
Foto: Petra Hajská
U vaší Rybovky je zásadní výtvarná podoba. Jaká byla hlavní myšlenka při navrhování kulis, loutek a kostýmů?
Hlavní myšlenka je vyprávět příběh narození Ježíše a přenést děti do krajiny pastýřů. V našem provedení je možné se dotknout počátku celého příběhu narození, tedy vrátit se nejprve k proroctví: „Hle, panna počne a porodí syna…“ A pak i ke zvěstování Panně Marii a narození Ježíše v betlémském chlévě.
K tomu asistuje na scéně nemalé stádo téměř opravdických ovcí, postavy pastýřů, hvězdy na noční obloze a množství postav vesnických dobrých lidí, kteří se vydávají s dary na cestu za zářící hvězdou, poklonit se dítěti Ježíši a chválit Boha.
Pracujete s ručně vyrobenými objekty a dřevěnými loutkami. Co je pro vás v tomhle projektu větší výzva – technika, nebo dramaturgie?
Největší výzva v tomhle projektu je možná ještě jinde. Děláme všechno pro to, aby scéna byla okouzlující a hudební provedení hodné špičkového orchestru a dirigenta, který to s Jakubem Janem Rybou „umí“. Ale co by to bylo vše platné, kdybychom to nevyprávěli vroucně a opravdově. Proto jsme krajinu Betléma nechali rozeznít bečením ovcí a zvučnými zvonci, a proto také zazní Magnificat – v tichu, něžně a láskyplně. Tohle je výzva: vložit se do toho srdcem. Mně nevadí, že to zní naivně. Je to tak.
Foto: Petra Hajská
Do Rybovy mše jste vložili i hudbu Mozarta, Händela, Haydna a Procházky. Jak jste na to přišli a jak složité bylo to do představení integrovat, aby vše fungovalo?
Tím, že „naše“ Rybovka je delší a začíná již zrozením Ježíška nikoliv až „Hej mistře“ byla pro potřeby odvyprávění celého příběhu Rybovy České mše vánoční obohacena o hudbu dalších skladatelů. Klíčové bylo, že s tím byl srovnaný a také velmi nápomocný pan dirigent Zdeněk Klauda. V našem hudebně-divadelním vyprávění zazní ještě několik hudebních skvostů od strhující předehry Jakuba Ryby ke Stabat Mater přes Haydna a Handela až po Mozarta. Nesou naše vyprávění jako by k tomu byly určeny dávno, hudba je zkrátka velký vypravěč.
Foto: Petra Hajská
Představení letos běží v sérii několika termínů. Vnímáte v Obecním domě jiné publikum nebo atmosféru než v kostele sv. Šimona a Judy, kde se Rybovka také uvádí?
Nejde ani tak o jiné publikum, ale o rozdílnou atmosféru těch prostor. Smetanova síň působí svátečně, snad až vznešeně. Vejít tam je svým způsobem povznášející. Je to ale velký prostor, který má skvělou akustiku, ale neumí vás přiblížit k detailům na scéně. Diváci tak vnímají Rybovku spíš jako obraz, ve kterém se odehrává děj příběhu.
V kostele svatých Šimona a Judy je Rybovka „doma“. Vše je blízko – scéna, hudba i interpreti jsou tu na dosah. Přijít až k jesličkám je jednodušší. Ve Smetanově síni si tahle mírná indispozice velkého prostoru sama našla dojemné řešení. Po skončení Rybovky necháváme znít varhany nebo pozitiv jako v kostele po mši a diváci spontánně přicházejí blíž ke scéně. Mohou projít kolem jesliček, které po poslední scéně a tónech hudby zůstávají přístupné. Je to jako pouť k jesličkám, kterou občas ve vánočních časech zažijete v kostelích. A smysl Vánoc je tu.
A jaký je váš oblíbený moment celého představení?
Když andělé obklopí Ježíška v jeslích. Hudebně je to nebesky krásné, něžné a vroucí. A pak, když po andělích zaplní místo kolem jesliček ovečky. Taky úplně jihnu, když malý Ježíšek jako loutka putuje z ruky do ruky. Není asi ve vánočním příběhu a našem vyprávění pravdivější moment o tom, že Bůh vstoupil mezi nás a dal se nám.
Foto: Petra Hajská
Kouzelná Rybovka – scénické provedení České mše vánoční
Poetické představení s pestrobarevnými kulisami, dřevěnými loutkami, kostýmovanými pěvci a zářící hvězdnou oblohou vzniká ve spolupráci s Divadlem bratří Formanů a Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK. Součástí inscenace je i hudba Mozarta, Händela, Haydna a Jiřího Miroslava Procházky. Leto se hraje 20. prosince 2025 od 16:00, 21. prosince od 15:00 a 18:00 a 22. prosince od 15:00 a 18:00. Koncert 25. prosince v kostele svatých Šimona a Judy už je vyprodaný.
Foto: Petra Hajská