Koncert začal reprodukovaným intrem, kterým byl song Vzel ďábel babu na plece z nového alba oživený chorálem Kdož sú boží bojovníci. V jeho průběhu na pódium nastoupilo všech sedm členů kvarteta vedených ředitelem ansámblu Jiřím Růžkem a odpálili více než dvouhodinový set songy Miláček a Jedu třídou dál. A už od tohoto okamžiku bylo jasné, že nepůjde jen o koncert, ale o příjemné, až rodinné setkání pravověrných bigbíťáků a fanoušků Vítkáčů. To se potvrdilo ve chvíli, kdy se Růžek publika zeptal, kdo je na koncertě Vítkova kvarteta poprvé. V zaplněné Flédě se zvedly jen jednotky rukou. Zbytek sálu věděl přesně, proč přišel, a podle toho to taky vypadalo.
Následující dvojice skladeb, Beke Dance a Čenon jede v kajaku z nového alba, zapadla mezi staré pecky tak přirozeně, jako by tam patřily odjakživa. Publikum jelo refrény sborově, bez zaváhání. Tak jak to začalo, tak to také pokračovalo. Kapela s chutí a razancí sázela do publika skladbu za skladbou, jako by se psala devadesátá léta, přičemž časem prověřené pecky střídaly ty z nového alba. Fléda se proměnila v prostor nabitý syrovou energií. Bicí hnaly vše vpřed, dvě basy tlačily vzduch před pódiem, kytary řezaly a nad tím se nesly melodické linky kláves, charismatické vokály a typicky rýpavé, místy vyloženě ujeté texty. Publikum zpívalo, tleskalo, tančilo, nebo alespoň podupávalo do rytmu. Zkrátka dělalo přesně to, co se na bigbítovém koncertě dělat má. Když se program chýlil ke konci a z pódia začala znít úvodní kytara kultovní skladby Pražskej démon, Růžiek pronesl, že jde na pivo. Sice z pódia neodešel, ale klidně mohl, protože publikum celý text odzpívalo samo.
Večer vyzněl jako koncert hraný s radostí a samozřejmostí. Přestože některé nové písně budou potřebovat čas, aby se plně usadily, už teď je mezi nimi několik kandidátů na budoucí koncertní stálice. Když se k tomu přidá dobře vyvážený zvuk, kdy každý nástroj měl prostor, aby zazářil, nemohli jsme si přát víc. Vítkovo kvarteto prokázalo, že není kapela žijící z minulosti. Jasně, není to muzika pro mladý, ale dokud budou Vítkáči hrát s takovou chutí, energií a nasazením, budou mít jistotu plných klubů a publika, které si přišlo koncert užít, a nejen zavzpomínat.
Verdikt: 85%
Silný, energický koncert, který potvrdil, že nové album obstojí i naživo a kapela není odkázaná na minulost.
