Koncert se uskuteční v sobotu v pražském Foru Karlín a je součástí jubilejní sté sezony rozhlasových symfoniků. Nové orchestrální aranže i hudební koncepci večera připravil Ondřej Brousek, orchestr a kapelu povede dirigent Jan Kučera.
Co ve Foru Karlín chystáte? Jak bude spojení Monkey Business a symfoňáku vypadat?
Hodně kapel to dělá tak, že v podstatě normálně zahraje svoje písničky a k nim tam orchestr něco dofidlá. My máme tu výhodu, že máme ve svém středu úžasnýho Ondru Brouska, který umí ty věci perfektně rozepsat a zaranžovat. A tak jsme si sedli a vybrali spíš poklidnější písničky z naší historie.
Takže tentokrát žádná divoká funky jízda. Proč jste se vůbec do spojení se symfonickým orchestrem pustili? U rockových kapel to často přichází ve chvíli, kdy jim dochází invence. To u vás vzhledem k nové desce určitě neplatí.
Když jsme o tom na začátku mluvili, tak jsme se shodli, že rozhodně nechceme, aby to byl tenhle případ. Ale rovnou jsme věděli, že Ondra je nesmírně talentovanej. A hlavně Roman řekl výbornou věc: „Prostě to uděláme úplně jinak. Uděláme to fakt poctivě.“ A to si už teď po zkouškách myslím, že se povedlo. Ono se to často i nabízelo. Budeme hrát třeba písničku resistence is Futile, kde je orchestr už na nahrávce je. Tu symfonickou část napsal Ondra a řídil ho před těma mnoha a mnoha lety Mario Klemens. Těším se, že koncert zároveň zaznamenáme, a vydáme jako živou desku.
Co pro vás přípravy obnášely? Jak dlouhé byly?
Největší práci na tom nechal Ondra Brousek, který musel už před mnoha měsíci začít všechno rozepisovat do partitur. On to naštěstí umí. Máme za sebou soustředění a čeká nás zkoušení s orchestrem, který tomu taky, předpokládám, věnoval nějaký čas. Já jsem samozřejmě trémista, takže jsem z toho už nervózní. Ale trochu mě uklidnilo to naše soustředění.
Zazní jenom staré věci nebo jste stihli i něco z té nové?
Budou i novinky. Z nového alba Jinej svět není k dispozici zahrajeme skladbu Romeo, Julie a proutěný koš…
To je mimochodem krásný závěr desky. Takovou romantiku jsem od vás nečekal.
Ano, děkuju, my to od sebe taky nečekali. Ale budeme hrát třeba i V tenzi astronaut z minulého alba. A taky písničky, které jsme hrávali před dvaceti lety. Věci z první desky, druhý desky. Bylo zajímavé se k nim vracet. Teď neřeším svůj zpěv, ale spíš, že mi došlo, kolik krásných písniček ta kapela má.
K nové desce spolu ještě uděláme rozhovor. Ale co zatím říkáš na první reakce?
Zatím jsem četl jednu krásnou recenzi, což samozřejmě vždycky zahřeje. Ale hned po vydání jsme hráli koncerty a na nich mě dostalo, lidi ty nový věci vlastně ihned vzali. To je skvělý, protože hrát nový písničky na koncertě je vždycky trochu ošajstlich. Lidi přijdou a chtějí slyšet něco, co mají rádi. Sám to znám jako fanoušek: přijdeš na koncert oblíbený kapely a ona zahraje půlku nový desky, kterou jsi třeba ještě pořádně neslyšel. Ale tady to fungovalo. Hlavně Nenaděláš nic.
Ta čeština je nakonec dobrá, co?
Bylo to skvělý Romanovo rozhodnutí a dobře, že nám dal tu direkci. Jediný, co mě mrzí, že jsme to neudělali dřív.