Posledních deset minut čekání na začátek koncertu. Na obrazovkách běží odpočet. Po dosažení nuly se naštěstí nezačne čas zase přičítat jako u prvního pokusu o oznámení comebacku Linkin Park s novou zpěvačkou. Největší kapela největšího ročníku Rock for People skutečně vtrhne na pódium, aby prokázala, zda je tenhle návrat jenom prázdná bublina, nebo ho dokáže naplnit obsahem.
Set je rozdělený na čtyři sekce – akty, které vždy odděluje o něco delší pauza s reprodukovanými hudbou s motivy z písničky Castle of Glass. Bez ohledu na to, v jakém jednání se právě kapela nachází, hladce přechází mezi starou i úplně novou tvorbou kapely. Dobré tři čtvrtiny setlistu se opírají o tři zásadní alba – Hybrid Theory, Meteoru a úplně nové From Zero. Jejich společným jmenovatelem není osoba za mikrofonem, ale tvrdší rockový zvuk, který na posledních albech s Chesterem Benningtonem mnoha fanouškům chyběl. I koncertně se Linkin Park vrací ke své esenci. A už když Emily na úvod spustí Somewhere I Belong, beží z toho mráz po zádech. Ano, je to jiné než s Chesterem, to dá rozum, ale důležité je, že Linkin Park stále mají svou vnitřní sílu a funguje to, i když charakter se mění.
Kapela během monstrózního setu střílí hity jako Faint, Somewhere I Belong, In the End. Z novinky From Zero hraje rovnou polovina alba. Písničky psané už s Emily jako Heavy is the Crown či Two Faced jí sedí úplně nejlépe a fungují stejně se starými hity organicky. Pokud s tím má někdo problém – je to jen otázka srovnávání s originálem zažraným v hlavě. Mimochodem, podobně jako den před tím u Sex Pistols s Frankem Carterem, kteří na rozdíl od Linkin Park nemají relevanci v novém materiálu. Z ostatních pěti studiovek zazní jen pár vybraných kusů a spíše těch tvrdších z nich jako Bleed It Out nebo What I've Done. A když v hlase přitvrdí Emily, je to mazec. Je dobře, že není jeho revivalovou nápodobou. A jestli občas nějakou vysokou notu netrefila (což netrefil vždycky ani Chester, stačí se podívat na různé záznamy z živých vystoupení), tak ji podržel dav svými chorály stejně jako by podržel padajícího jednotlivce v moshpitu.
Linkin Park si nad pódium nechali pověsit dva obří, šikmo usazené kvádry se světly a obrazovkami, kde se promítají záběry z pódia i abstraktní vizualizace, z nichž některé jsme mohli vidět už na úplně prvním vystoupení nové éry v oznamovacím živém přenosu. Světla doplňuje ještě efektní laserová show. Z původní sestavy dorazili tři členové – zpěvák Mike Shinoda, DJ Joe Hahn a basák David „Phoenix“ Farrell. Nyní již nekoncertujícího kytaristu Brada Delsona na turné nahrazuje Alex Feder a za bicími nově sedí Colin Brittain.
Pro hodně, ne-li většinu fanoušků v publiku to bylo první koncertní setkání s Linkin Park, jak ukázal les zvednutých rukou, když se na to Mike Shinoda zeptal. Třeba už tolik nesouzněli s pozdějším popovějším zvukem kapely, ale na prvních dvou albech vyrůstali, Chesterův odchod je zasáhl a restart kapely s Emily Armstrong a From Zero pro ně byl dokonalým spojením nostalgie a něčeho současného. A ty emoce z dvou dekád vztahu ke kapele pak všechny najednou vypustili ven, když ji konečně měli před sebou na pódiu. Vepředu pod pódiem to na Rock for People přímo vřelo, skákalo se, otevíraly se moshpity, surfovalo davem, skandovala se jména „Linkin Park“ i „Emily“ a hlavně se zpívalo. Všechno. Žádné dělení na „staré dobré hity“ a „otravný nový materiál“, na pecky z desky From Zero publikum reagovalo skoro stejně nadšeně jako na materiál z prvních dvou alb.
Všeobecnou euforii korunoval ještě fanoušek, který Emily pomocí cedule požádal o ostříhání vlasů. Požadavek natolik uhozený, že do toho zpěvačka skutečně šla a poskytla mu dost možná jeho nejlepší koncertní zážitek a zcela jistě jeho nejhorší účes. Skončil totiž se zubatým mulletem.
A ještě jedna zvláštní věc. Za celou dobu koncertu ani jednou nezaznělo Chesterovo jméno. Možná mu Shinoda mohl věnovat vzpomínku, kterou by dav doplnil bouřlivým potleskem. A možná by to bylo zbytečné a patetické. Bennington celým koncertem prostupoval i bez toho, skrze hudbu, kterou pomáhal tvořit. A dostávalo se mu pocty nejen od jeho spoluhráčů, ale i z hrdel desetitisíců lidí, kteří si připomínali tvorbu jeho, ale i Mikea a ostatních, kteří tady zůstali.
Na koncertě Linkin Park se propojila minulost, kterou už nejde vrátit, se současností. Třicátý ročník Rock for People si nemohl přát lepší finále hudebně ani symbolicky.
