Xindl X je zajímavá osobnost a jeho dvouhodinovka to potvrdila. Žádný velký zpěvák, i když se za těch devatenáct let v showbyznysu hodně zlepšil. Ani z jeho charisma nelze omdlévat. Komunikace s publikem se zdála být zbytečně přehnaně tlačená. A co se týká tanečků na pódiu, medvěd z Prodané nevěsty by je zvládl elegantněji. Přesto má Ondřej Ládek obrovské kouzlo. To tkví v jeho písničkách.
Probírka jeho hity ukazuje, v čem je jejich síla. Xindl–Ládek je srozumitelný, výstižný, schopný přesně zobecňovat osobní zkušenosti. Řada jeho písniček je manifestem pocitů a stavů jeho generace nebo alespoň sociální bubliny. Má v tom zavedený postup – většina takových písní je v-ich formě. To znamená, že se na první poslech zdá, že zpívá o sobě, ale on na svém příkladu zpívá o pocitech mnoha dalších. Klasickými příklady jsou Puberťák, Disgrafik, V blbým věku nebo Dřevo. U málokoho je na publiku tak silně cítit, že jeho songy bere za své vlastní zpovědi.
To všechno Xindl dokáže sdělovat kultivovanou češtinou. Jeho hity mají bohatou slovní zásobu, dovedou pobavit neotřelými rýmy, a když dojde na obrácený přízvuk, což je opravdu výjimečné, tak obvykle má svůj parodistický význam. Další obdivuhodnou schopností je Xindlovo nadání zařadit do písniček slova, která by v nich člověk nehledal. Příklad z Černých stínů: „Až na to místo, co NEDISPONUJE žádnou adresou.“
Dalším kladem Xindlova repertoáru je hudba. I ta je většinou jednoduchá, ale vždycky vychází z toho, co chce říci text. Jednou se blíží popu, jindy připomíná něco z Balkánu nebo reggae. Pro změnu docela výraznou hardrockovou skladbou je například Anestezie. A už zmíněná Chemie je naživo docela slušný rap. Cítíme ale, že základem všech jeho písní je folk, respektive písnička složená s akustickou kytarou, zbytek je otázka aranžmá. Ostatně, s folkem přece Xindl X začínal. Koneckonců oslovení publika Ahoj, kamarádi, kterým v průběhu koncertu nešetřil, známe přece z Porty.
Xindlova doprovodná čtveřice byla v první části koncertu při zdi, navíc kolegy válcoval příliš hlasitý bubeník, ale druhá půlka koncertu už byla OK. Objevilo se i několik výraznějších sól. Xindl X si na pódium přivedl několik hostů, mezi nimi dominovala Mirka Miškechová z Povážské Bystřice, která si s kapelou zazpívala tři písničky. Největší úspěch měla samozřejmě Cudzinka v mojej zemi, ale z atmosféry dvojsmyslného textu, který mluví jak o rozpadu Československa, tak rozpadu partnerského vztahu, se reakce publika lety už posunula z politického akcentu víc na partnerské téma.
Ládkovi předskakoval písničkář Láska. Kdyby po něm nenastupoval Xindl X, asi by nikomu nedošlo, že Láska je jeho odvarem, plagiátem. Poněkud nešťastná konfrontace. Ale i tak se v jeho písničkách pár dobrých okamžiků našlo.
S prvními tóny Xindlova vystoupení začalo pršet, ale velké mase těch, kdo se nedostali pod přístřešky, to evidentně nevadilo. A dav si o to víc s chutí zazpíval s Ládkem Černý stíny, které začínají slovy „Zase prší, déšť smáčí ulici…“ Panečku, to byl řev! Ještě větší než u závěrečného Anděla.
Xindl X, Support: Láska
18. srpna 2026, Prague Open Air
Foto: Tomáš Cmíral