Prakticky jakýkoliv singl vás od Duran Duran napadne, ten na koncertě zazněl. Co si budeme povídat, když kapela odstartuje večer s Is There Something I Should Know? a The Wild Boys, můžete si spokojeně mnout ruce v představě, kam to asi bude gradovat. Duran Duran poskládali setlist zábavně, dominantní hity z osmdesátek prokládali novější tvorbou a pár známých singlů zahráli v nových „hororových“ verzích, které vydali před třemi lety na albu Danse Macabre. Písně podpořila zábavná projekce, kde se střídaly rozhýbané komiksové stripy, záběry na muzikanty nebo došlo dokonce na zombíka připomínajícího Eddieho od Iron Maiden.
Zvukově už to tak slavné nebylo, ale tady platí klasické pravidlo O2 areny – každý koncert je tam ruská ruleta, protože se zvuk liší sektor od sektoru. Simon Le Bon většinu koncertu odzpíval nadprůměrně, ale občas to neudýchal jako v případě A View To Kill a na falzety tentokrát rozhodně neměl kondičku. Ještě, že jimi šetřil. Leckdo by si mohl stěžovat i na příliš vytaženou basu, ale já mám Johna Taylora rád, tak mě vlastně bavilo, že tentokrát jeho nástroj dominuje a vyznívá výrazněji než na studiovkách.
Výše zmíněné jsou ale spíš jen detaily ukazující, že Duran Duran nebyli ten večer v O2 areně úplně stoprocentní. Celkově šlo o fantastický koncert, kdy publikum dostalo show a hity do poslední koruny, co je lístek stál. Duran Duran jsou na scéně skoro padesát let, za tu dobu se naučili dát vystoupení takový drive, že neexistuje hluché místo a může tančit od začátku do konce. A že se tančilo! Ano, Duran Duran můžeme brát jako relikt osmdesátek, případně devadesátek. Ale stárnou s grácií a když na to přijde, umí mít na pódiu větší koule než kdejaká rocková kapela. Jen to potřebuje spolehlivý zvuk.
Hodnocení: 80 %
Duran Duran, O2 arena, Praha, 24. červen 2026
