Zatímco před čtyřmi lety na Claptona na jeho žádost nebylo pořádně vidět, nyní publikum dostalo mistra bluesrockové kytary se vším všudy. Ano, zpočátku trochu haproval zvuk a jako u všech koncertů v O2 areně i zde platilo, že některé sektory měly zkrátka lepší prožitek než jiné.
Většinu setlistu tvořily covery, ale komu by to vadilo, když je Clapton hraje celý život, a navíc třeba v úvodní části bylo jeho sólo v Marleyho I Shot the Sheriff naprosto fenomenální? Úvod utekl velmi rychle, jenže v moment tohoto sóla se zastavil čas a celá O2 arena mu visela ne na rtech, ale na prstech.
Pomáhala tomu projekce složená ze tří svislých pláten stylizovaných do proděravělé zdi, skrze níž jste mohli sledovat Claptona nebo jeho skupinu, a ačkoliv by někdo mohl namítnout, že z projekce šlo vyždímat víc, bylo zajímavé koukat doslova pod ruce doprovodné kapele, zejména bubeníkovi a klávesákovi, protože hráli famózně. Pokud jste je ovšem slyšeli.
Byly momenty, kdy to moc nešlo. Při závěrečné (pokud pomineme přídavek) Cocaine jsem slyšel jen klávesy, perkuse a Claptonovu nachrchlanou kytaru, kdybych zbytek kapely neviděl na pódiu, ze zvuku bych vůbec nepoznal, že tam hudebníci jsou. Ale opět, bavíme se o O2 areně, nemůžu vyloučit, že návštěvníci jinde to slyšeli lépe.
Prakticky žádný článek o Claptonovi se neobejde bez diskuze o tom, nakolik tomuto člověku, který provokoval celý život a některé jeho názory provokují i dnes, dávat prostor. Ke cti kytaristovi slouží, že koncert pojal vyloženě jako slavnost hudby. Mluvil vzácně, publikum pozdravil jestli po páté, šesté skladbě? A ani pak už do mikrofonu mezi písněmi moc nenakecal. Tady šlo zkrátka o hudbu, a v tomto směru Clapton prokázal, že je jeden z nejlepších kytaristů rockové historie.
Hodnocení: 75%
Eric Clapton, 4. květen 2026, O2 arena