Okofest podtrhuje tezi, že moderní hudební kultura se rodí zdola. Z kapel, složených z obyčejných muzikantů, žádných studiových akademiků, které reflektují každodenní život mimo vznešená velkoměstská koncertní prostředí, někdy až dno společnosti. Takovému „working class artu“ je úplně jedno, jestli jsou kluci vulgární, opilí nebo jinak unavení. Je v něm velká nálož samouctví a skoro vždycky legrace. Té bylo při vystoupení tří okofestových kapel víc než dost. Někdy fungovala, někdy ne, jak už je to v hospodském rocku zvykem.
Jestli se v Americe v posledních letech daří žánru americana, který v sobě míchá všechno, co Amerika dala světu populární kultury, tak úvodní Rudovous by si zasloužil být označován za czechianu. Je to nakládaný romadur různých vlivů – kabaretu, hospodských popěvků, lidovky, dřevního rock´n´rollu, Ivana Mládka, klezmeru a bůhvíčeho ještě. Rocková baskytara drží spád, místo klasických bicích zní soustava perkusí, navíc je slyšet klarinet, akordeon, kytara… Důležitou roli v jejich písních hraje blbózní humor, který je místy tak crazy, že mu lidi ani moc nerozumí. Ostatně, o to jde. Těžko říct, zda to bylo úmyslné, ale rockový šraml z Prahy 7 tentokrát skoro v každé písničce zpíval něco o houbách: „Táta je trouba, vyrostla mu houba…“ Jejich vystoupení mělo být poctou nedávno zemřelému členu Echtu Karlu Malíkovi. Ale byl či nebyl Karel houbařem? Toť otázka!
Mezi notným popíjením publika se na pódium dostavil původně až z Dobrušky pocházející ostrý katův šleh Nátěrová hmota. Jak by se na ně tvářil F.L. Věk, těžko říct. V každém případě jde o jednu z nejstarších dosud existujících a aktivních punkových kapel v Čechách, neb vznikla už v roce 1984, takže bizárem je už jen to, že muži ve věku dědečků a se vzhledem úředníků sdělují i po jednačtyřiceti letech ve vysoce energických tempech poselství ve stylu „Jediná jistota, která nám zbývá/ je půllitr píva.“ Výborný bubeník Pavel Král by se nejspíš uchytil i v jiných rockových žánrech. Inu, old punks never die.
Závěr Okofestu patřil ostravské kultovní funky skupině Fredy & Krasty, která svou pálivou feferonovou polévkou zvedla od stolů, pokrytých půllitry plzeňského, i unavené staříky v publiku a roztancovala je. Nadupaný funk, nejspíše přirovnatelný k Red Hot Chili Peppers s výrazně zvonivou basou, je pastvou nejen pro uši a nohy, ale i pro oči. Od první skladby Tumáš do huby klobás se totiž podle očekávání na pódiu předváděl v roli a v ošacení a la Freddie Mercury hlavní zpěvák Jindra Holubec, ve sborech podporován Hynysem Bandym, převlečeným za simpsonovského šaška Krastyho. Tentokrát chyběla ozdoba živých koncertů, tanečník Gorilák, ale překvapivě ho nahradila nová členka souboru Veronika Edita Netušilová-Stříbrná. Dobrý kauf! Mezi notoricky známé funkové provokatéry zapadla jako však-víte-co na hrnec.
Pětačtyřicetiminutový sprint Fredyho & Krastyho obsahoval všechny jejich populární songy – Vykydej, reggae Papa jede, bombastické Kontroluj svý péro a na závěr Houby. Zvláštní náhodou se tak letošní ročník Okofestu stal ročníkem houbařským.
Rostou letos vůbec?
