„Pokud v první kapitole zmíníte pušku zavěšenou na stěně, v druhé nebo třetí kapitole musí být z této pušky vystřeleno. A nebude-li střílet, nesmí tam ani viset.“ tak zní dramatický princip tzv. Čechovovy zbraně. Když jsem usedl na svá místa v Kongresovém sále a koukal se po nástrojích Českého národního symfonického orchestru, všiml jsem si v pozadí scény obřího gongu. A celý koncert jsem si onen princip s puškou opakoval. Říkal jsem si, přece tam nemůže být jen na okrasu. Nakonec se do něj někdo opřel až v závěrečné písni Avalon.
Ovšem, než se dostaneme k finále koncertu, vrátíme se v čase do daleko hlubší minulosti – v roce 2001 islandská kapela Sigur Rós vystupuje premiérově v Praze, a to v Paláci Akropolis. V té době má ještě více kytarový a postrockový sound a pouze dvě vydané desky. Přesto na koncert ti, co na něm byli, dodnes vzpomínají. Podobně jako na jejich další tuzemská vystoupení.
V roce 2025 má kapela v Praze dva takřka vyprodané koncerty ve vyšehradském Kongresovém centru. Vystupují s Českým národním symfonickým orchestrem nejen v zádech.
Dnes už jen trio Sigur Rós – zpěvák Jón Þór Birgisson, baskytarista Georg Hólm a multiinstrumentalista Kjartan Sveinsson. Když Kjartan v roce 2022 oznámil, že se po letech do islandské kapely vrací, měl jsem radost. Právě jeho um a dovednosti dokázaly z postrockové kapely udělat tu ikonu, jakou Sigur Rós bezpochyby jsou. Trio je ze tří stran lemované orchestrem a největší pohyb vlastně je jen když frontman, zpěvák a kytarista Jónsi hraje na svůj nástroj smyčcem. Jinak je vše velmi jemné a decentní. Za celý koncert vlastně zazní jen dvě mluvené věty k publiku, a to jedno poděkování v rodné islandštině a jedno v angličtině – Jónsi nikdy nebyl zpěvák, co by se vykecával.
Koncert se opíral hlavně o skladby z nejnovějšího alba ÁTTA a desku Takk..., která vyšla před dvaceti lety. Nachází se na ní hit Hoppípolla, jedna z nejznámějších skladeb kapely. Když na ni na samotném konci došlo, byl to jediný moment, kdy sedící fanoušci začali tahat mobilní telefony, aby si kousek skladby natočili.
Koncert to byl až magický a prostory Vyšehradského kongresového centra mají perfektní akustiku! A to i v nejvyšších patrech, odkud kapela obklopena orchestrem a decentním, přesto dynamickým osvětlením, vypadala, jako by spadla z nebe i s hvězdami. A taky tak zněla.
Jen teda bohužel nedošlo o přestávce na chlebíček, protože občerstvení opravdu hodně nestíhalo. Během pauzy si člověk stihl tak tak odskočit, a pak mohl jen chvíli obdivovat kouzelné panorama Prahy z prosklené strany centra.
