Vyprodaný sál byl našlapaný doslova až po strop. Bylo v něm takové horko, že jsem měl strach, že se nealkoholické pivo, které jsem si před jeho začátkem koupil, začne vařit, pokud ho nevypiju dostatečně rychle. Nicméně zdálo se, že to nikomu nevadilo, naopak dusno podtrhovalo syrovost a energii celého koncertu.
Trojice Bret Domrose, Robert Mailhouse a Keanu Reeves nastoupila na zeleně nasvícené pódium před natěšený dav a také před Alice Coopera, který dnes hraje v Plzni, a přišel se na koncert také podívat. Zelená barva světel, která se často opakovala, evokovala vizuál Matrixu. Žádné další „vtípky“ na to téma, ale dělat nebudu, protože by nebyly fér a zbytečně by odváděly pozornost od hudby, která byla na koncertě tím nejdůležitějším. Kapela se představila ve výborné formě. Když jsem ji před dvěma lety viděl hrát za odpoledního světla na druhém největším pódiu Rock for People, tak mě svým výkonem úplně nepřesvědčila. Ale včera v SaSaZu jako by to byla úplně jiná parta. Nevím, zda prostě muzika Dogstar více funguje v klubovém prostředí, nebo za to mohou skladby z nového alba, které o poznání více tlačí. Ale prostě to tak bylo, kapela předvedla o poznání lepší vystoupení.
„Keanu Reeves šel před koncertem Dogstar na pivo s Petrem Pavlem.“ Čtěte zde.
Dogstar jsou opravdu ve výborné formě a projev muzikantů byl uvolněný, autentický a zbavený jakékoli zbytečné pózy. Její páteří je jednoznačně nenápadný, leč technicky precizní baskytarista Keanu Reeves. Nehraje nic okázalého, a to je dobře. Jeho basové linky postavené na průrazném na zvuku Fender Precision Bass, pronikaly mixem zvuku (podobně jako na albu). V některých chvílích chytlavostí evokovaly Simona Gallupa z The Cure nebo Petera Hooka z Joy Division. Není divu, protože Reeves v minulosti opakovaně uvedl, že právě tyto dvě kapely byly inspirací pro jeho hru. Nejdůležitější však je, že Reeves hraje funkčně a efektivně „pro kapelu“. A na ten nepovedený nástup do songu, o kterém si opravdu nejsem jist, jestli nebyl úmyslným vtípkem, zapomeňme. Podobně je to i s bubeníkem Robertem Mailhousem, jeho hra je úsporná a uvolněná, ale precizní a intenzivní. Plní funkci osobního strážce a opory Reevesových basových linek. A to vše dává dostatek prostoru jakoby nahodilé kytarové hře, tedy těm lehkým arpeggiím, vysokopásmovým riffům nebo hlasitým sólům a samozřejmě melodiím zpěvu Breta Domrose. Jasně, jsou to písničky na pomezí grunge a alternativního rocku, od kterých nelze čekat něco objevného, ale hrálo jim to výborně a muzika hezky tlačila.
Setlist se logicky opíral především o nejnovější album All In Now. Přišlo mi, že právě nové skladby setu daly ten správný náboj a alternativní drive. Celý set, včetně přídavků, trval zhruba 70 minut. Po celou dobu to byl přímočarý rockový setup, který nechal vyniknout chemii mezi členy tria a postupně gradoval. A uteklo to neskutečně rychle. Člověk se ani nestačil pořádně rozkoukat a už zněly poslední tóny. Dogstar včera v Praze přesvědčili, že jsou kapelou, která má co říct. A i když se v SaSaZu dalo vedro krájet, byl to koncert, který rozhodně stál za návštěvu. Nevím, kolik lidí skutečně přišlo na muziku a kolik jen proto, aby viděli svůj herecký idol a mohli si ho vyfotit. Ale podle reakcí publika po každé písničce bych řekl, že těch prvních nebylo málo. A to je dobře, protože Dogstar si to zaslouží.
Hodnocení: 81 %
Dogstar, 29. červen 2026, SaSaZu. Praha