Nejprve technické věci. Chomutovský zimní stadion je poměrně moderní hala, kterou fanoušci slušně zaplnili, přičemž pohodlí zůstalo zachováno. Všichni příchozí měli dostatek pohodlí a dobrý výhled. Pochvalu si zaslouží také solidní zvuk.
Přesně ve 20 hodin na pódium vběhla skupina Kabát a odstartovala večer písní Rumcajs miloval Manku. Žádná předkapela, žádné prostoje, Kabáti na to šli hned zostra. Následovala dvojice Corrida a Burlaci, čímž okamžitě došlo k připomenutí zmíněného výročí a bylo jasné, že po zbytek večera nezůstane jen u těchto skladeb z patrně nejúspěšnějšího a pro mnohé i nejlepšího alba, které Kabáti vydali. Ostatně z Corridy zazněly ještě Buldozerem, Malá dáma, Raci v práci (s.r.o.) a Kdoví jestli.
Poslechněte si seriál Pětatřicátníci o historii Kabátů na Seznam Podcastech.
Frontman Josef Vojtek byl v solidní formě a každou píseň náležitě uváděl a glosoval, takže si jeho hlas za celý večer prakticky neodpočinul. Jednou z mála výjimek byla skladba Ďábel a syn, kterou kapela vrátila do svého playlistu. Fantasticky se jí zhostil baskytarista Milan Špalek, který se svým hlubokým hlasem postaral o jeden z nejsilnějších momentů večera.
Vizuální prezentace koncertu nebyla nijak výstřední, ale fungovala, jak měla. Velká členitá obrazovka na zadní straně pódia sloužila spíše jako doplněk, na němž se promítaly jednoduché vizuály, občas vyšlehly nějaké ty plameny a Josef Vojtek strávil půlku koncertu s kovbojským kloboukem na hlavě. Kabát zkrátka ani tentokrát nepotřeboval svou show stavět na okázalých efektech. Důležité zůstaly písničky.
Za zmínku jistě stojí, že z předposledního alba Do pekla/do nebe se Kabáti rozhodli zařadit hned šest skladeb. Kromě zavedené Western Boogie zazněly třeba titulní Do pekla/do nebe, Bang! nebo Myslivecký ples. Z poslední nahrávky El Presidento zahráli kromě otvíráku ještě Kazačok. To je sympatické, protože je vidět, že se kapela rozhodně nepovažuje za muzeum sebe sama a velkorysý prostor dává i novějším skladbám.
Ze starých pecek pochopitelně nemohla chybět závěrečná Žízeň, došlo také na Starej bar, Bum bum tequila nebo Báru. V průběhu setu kapela přiznala, že první koncert turné bývá vždy tím nejvíce stresujícím, na jejím výkonu to ale znát nebylo. Lehce přes devadesát minut dlouhým setem se prohnala s přehledem a byl z ní cítit entuziasmus i radost z faktu, že i po více než čtyřiceti letech kariéry to tahle parta z Teplic v sobě pořád má a dokáže bez problémů ukočírovat velké halové koncerty.
Zhruba pět tisíc příchozích si koncert užilo naplno a ani v hale, ani později na pivu s fanoušky jsem nezaznamenal jedinou výraznější kritiku vystoupení. Kdybych si měl přece jen rýpnout, koncert mi připadal relativně krátký. Dovedu si také představit alespoň jednu vyloženě raritní skladbu, protože jinak se celý večer držel víceméně ve standardních kolejích a nijak zásadně se nevymykal předchozím turné. Možná i proto tato podzimní šňůra nese prostý název Turné 2026.