Nate Smith? Ale to je přece hvězda nashvillské country? Padesátiletý bubeník původem z Virginie, který si v začátcích získal ostruhy u basisty Dave Hollanda, má smůlu, že se jmenuje úplně stejně. Ale nejspíš mu to moc nevadí, protože jeho publikum se nejspíš o country moc nezajímá. Ostatně, kdosi v plném sále tvrdil, že se tak jmenuje ještě také jedna filmová herečka.
Smith se v Lucerna Music Baru nechal doprovázet brilantními muzikanty – saxofonistou Joshem Johnsonem, klávesistou Jamesem Franciesem a basistou Michaelem Leaguem. Zvláště poslední jmenovaný hráč byl po leaderovi nejvíc obdivovaným členem party – jeho neuvěřitelně barevná ekvilibristická sóla přiváděla publikum do varu. League stejně elegantním způsobem doplňoval Natea Smithe, který hrál i ty nejsložitější party jen jakoby mimochodem. Pokud někdo čekal, že Smith jako šéf bude sólovat za každou cenu každých pět minut, tak chyba lávky! Smithovým plusem je cit pro skladbu – když tam bicí sólo patří, tak ať tam tedy je. Ale pozor, nikdy zbytečně dlouho.
Těžko mluvit jen o muzikantech, protože všichni pánové (a především DJ Harrison) byli místy zároveň operátory různých technologií včetně samplingu, looperů a dalších přídavných efektů a zařízení. Díky tomu nevadilo, že v sestavě chyběla elektrická kytara, bez které by jinak funkový rytmus vůbec nešlapal, ba naopak – čtveřice často zněla jako velké jazzové combo.
Smith jako leader, producent a bubeník postavil koncept své kapely na prolínání improvizací ve stylu rozevlátého jazz-rocku, zacházejícího až kamsi do sedmdesátých let, s typickým funkovým „usilovným pochodem“. Někdy byly přechody v rámci poměrně rozsáhlých skladeb pozvolné, ale často docházelo k efektním prudkým střihům., které publikum dokáže vždycky ocenit.
Čistě instrumentální podoba Smithových skladeb oplývala energií a zároveň uvolněnou atmosférou. Demonstrovala schopnost dnešní jazzové hudby vtáhnout do sebe to nejlepší z jiných žánrů a přetavit k obrazu svému i mnohými opovrhovanou hudbu ulice.
Nate Smith, Prague Sounds, 8. listopad 2025, Praha, Lucerna Music Bar
„I bubeníci můžou vést kapelu.“ Přečtěte si rozhovor Šárky Hellerové s Natem Smithem.
