Snahou razantním způsobem zachytit kus reality míníme většinu jejich repertoáru, který se skoro vždy zabývá různými odstíny sexuálního života a pojmenovává tyto činnosti bohatou zásobou nekorektního výraziva. Zjednodušeně řečeno, jsou to písně-prasárny.
Bylo by ovšem jednoduché repertoár Trojice takhle pojmenovat. Dobře, méně zkušený člověk si na jejich vystoupení bohatě rozšíří svůj slovník, podiví se, kolik šťavnatých pojmenování má obyčejná soulož, dokonce objeví i nějaké neologismy (např. koitovat), ale v pozadí té spršky historek a scének, je zároveň cosi existenciálního, co si snad neuvědomují ani interpreti. Jde vlastně o začlenění věcí, které jsou společensky tabu, ale věnuje se jim každý, do určitého řádu věcí. O osvobození se od pocitu, že sex je něco špatného nebo cosi, co má být ukryto hluboko na dně lidské existence. A taky o potřebě upustit trochu páry z toho vyplývajících tenzí. Proč právě sex a ne třeba jídlo, ptal se už Kurt Vonnegut v jednom ze svých románů.
Pokud někdo čekal, že publikum budou tvořit staří chlípní dědci, byl asi hodně překvapen. Většinu návštěvníků tvořili lidé mezi dvacítkou a třicítkou. Vzhledem k tomu, co občas sledujeme v médiích o jistém neopuritanismu této generace, byl by koncert Nejsjetější trojice zajímavým tématem pro sociologa.
Tohle až protestní pozadí bylo spíše intuitivní. Zvenku to vypadalo jako dobře naladěný obscénní večírek, při němž se vypilo značné množství piva.
Ani po muzikantské stránce nebyla Nejsjetější trojice jen občasným příležitostným setkáním tří písničkářů. Každý odvedl svůj kus hudebního umu. Ví se, že Baumaxa je výborný zpěvák, ale tady ukazuje, jak skvělý je také baskytarista. Mucha je zase motorem dění, chrličem proudů energie a vůbec emocionální trhavinou. A Záviš je čímsi, co svou rozvahou drží ty dva blázny v mezích posluchačské přijatelnosti. Je nenápadným dirigentem věcí živelných.
Loňské vystoupení Nejsjetější trojice mělo velký ohlas a letos se patnáct stovek diváků dočkalo ještě vylepšeného provedení. Kromě šťavnatých písniček a dobrých muzikantských výkonů si publikum užilo i dobře sestaveného programu, kdy se písničkáři střídali zhruba ve čtvrthodinových sólových blocích, provázaných přes společně zpívané písničky. Vystoupení tím nabralo na švihu a publikum tím pádem ani nemělo čas, aby si při střídání písničkářů vydechlo. A lidi si i zazpívali. Jak na vítězném fotbalovém derby. Určitě jim ještě dlouho bude v uších znít tisícihlavý sbor: „Nechal jsem si vytetovat piču na čelo“ nebo „Ten tvůj bordel, bordel…!“ Za obzvláštní raritu lze považovat skupinky návštěvníků, které spolu s Baumaxou recitovaly jeho pověstné Půjdu do Globusu.
Útlocitnější, kteří byli na koncert Nejsjetější trojice zavlečeni svými partnery, si pak mohou opakovat, že tohle se děje jen jednou za rok, a tudíž se to snad dá i vydržet.