Adam Mišík zaplnil celé Fórum Karlín. Narváno bylo již hodinu před začátkem vystoupení. A předskokani Gufrau dokázali publikum dobře navnadit. O jejich koncertu se dá říct hlavně to, že si fanoušci zahřáli hlasivky, aby pak mohli svého favorita pořádně podpořit.
Adam je nechal poměrně dlouho čekat. Kvůli dvacetiminutovému čekání dav mírně vychladl. Pak už se ale na obrazovce objevil dvouminutový odpočet. Publikum se okamžitě probralo a dychtivě začalo odpočítávat poslední vteřiny do začátku.
A pak už Adam odstartoval koncert skladbou V chaosu je krása, kterou dav přivítal s nadšením. Opravdovu to ale pod pódiem začalo žít o chvíli později při písni Nedávám pátky. To už publikum zpívalo slovo od slova a dobrým znamením bylo, že tentokrát na to nebylo samo. Zatímco minulý koncert na stejném místě nedozpíval, tentokrát Adamův hlas zněl ve skvělé kondici.
Pak ale přišlo zklidnění nálady, což se v dramaturgii koncertu opakovalo. Energickou, téměř řvavou skladbu lusknutím prstu vystřídaly dvě pomalejší a citlivější písně. A když už se vybudovala klidná a sladká atmosféra, Adam do toho znovu dupnul. Tentokrát skladbou Proud. Při jejím bouřlivém refrénu byla hladina hluku nejvyšší za celý dosavadní průběh koncertu. Publikum dole skákalo, naráželo do sebe a atmosféra byla elektrizující.
Jenže hned poté zase změna. Následovali Démoni, naopak pomalejší a mnohem klidnější věc. Dav si ji sice užíval, ale náhlá změna atmosféry zcela zabila vybudovaný „chaos“, nahradil ho další emotivní slaďák. Po Démonech přišel na pódium teprve patnáctiletý zpěvák Matěj Plšek, se kterým Adam zazpíval Tvoje světy, píseň z roku 2014, z doby, kdy byl Adam sám přibližně v podobném věku. Energická skladba znovu rozhýbala Fórum Karlín a publikum si na starší hit rádo zavzpomínalo. Co bych však rád vyzdvihl, je výkon Matěje Plška, který na pódiu působil jako již ostřílený umělec. Sebevědomí mu rozhodně nechybělo.
Poté následovala píseň Jaro, kterou Adam zpíval bez kapely, pouze za doprovodu piana. Dynamika v hale se opět výrazně změnila a tempo koncertu se zpomalilo. Následovala série jímavějších písní, například když se Sebastianem Navrátilem zazpívali skladbu Cizinka. Tato série vyvrcholila, když Adam zazpíval píseň, kterou složil jeho otec Vladimír Mišík pro Blue Effect. Slunečný hrob v jeho podání byl velmi silný a hezký moment. Na Adamovi bylo vidět, že si ji skutečně užívá a že pro něj mnoho znamená.
Pak už byl na řadě křest Adamova loňského alba V Chaosu je krása. Role kmotry se zhostila jeho máma Eva Mišíková. Sentimentální nálada pokračovala, dokud na pódium nepřišel bouřilvák Sofian Medjmedj. Společně zazpívali Mary Jane, která publikum opět trochu rozhýbala. Sofian přinesl na pódium novou energii a tím odstartoval závěrečnou část koncertu. Hned poté se totiž na pódiu objevil Ben Cristovao. Nejprve zazpívali společnou skladbu z Adamova nejnovějšího alba Candy Flip, na kterou navázal známý hit Máma říkala. Napětí dále gradovalo při Trust Issues, která přinesla místy temnější atmosféru, již publikum nadšeně přijalo.
Následovala skladba Prach z filmu Banger. Publikum ji zpívalo slovo od slova. Adam si dokonce sundal tričko a vydal se dolů z pódia mezi fanoušky, kde se po něm nadšené fanynky doslova sápaly. Oficiální konec měla představovat píseň Za čárou. Po pěti extrémně energických skladbách, které publikum zpívalo prakticky celé, se však tato klidnější píseň nezdála jako ideální volba pro závěr. Jakmile dozněl Prach, pódium jakoby se skutečně zaprášilo. Neuplynula pocitově však ani minuta a Adam oznámil, že přijde přídavek. Mnoho lidí si možná ani nestihlo uvědomit, že koncert měl vlastně skončit.
Prvním přídavkem byl Berlin, který Adam zahrál společně s Rohonym. To celému vystoupení vrátilo ztracený vítr do plachet. Na pódium se překvapivě vrátil také Ben Cristovao, se kterým zazpívali druhou společnou píseň z nového alba. Diamanty dav nadchly snad ještě více.
Zlatým hřebem večera však bylo Zapomenout. Na pódium při této skladbě vběhli všichni hosté a stage se proměnila v menší moshpit. Na závěr hosté Adama zvedli na ramena a nosili ho po pódiu.
Na tento koncert jsem se díval také jako na jistý reparát. Když Adam vystupoval v Karlíně poprvé, byl bohužel nemocný a neměl hlas. Přesto se snažil odehrát show až do konce. Letos bylo vidět, že má stejné odhodlání jako tehdy a každou vteřinu na pódiu si naplno užíval, ať už šlo o skandování fanoušků, jásot nebo potlesk. A k tomu měl i formu.
Ocenit musím také to, že se koncert obešel bez dlouhých „srdceryvných“ proslovů, které se dnes bohužel stávají poměrně velkým klišé. Adam však i tak dokázal dát jasně najevo, jak moc si podpory fanoušků váží. Jeho stručná prupovídka: „nejlepší večer mýho života“ podtrhla radost dostatečně.
Jediné, co podle mého názoru trochu poškodilo atmosféru koncertu, byla dramaturgie. Minimálně ze začátku koncert nedokázal nastavit jednu jasnou emoci. Dynamické a akční skladby se často střídaly s pomalejšími a citlivějšími a celek působil roztříštěně.
Ale jinak byl Adam Mišík na svém reparátu ve Foru Karlín sympatický, autentický a místy i dojemný.
Verdikt: 80 %
Adam Mišík, Forum Karlín, 27. březen 2026, Support: Gufrau