Brutal Assault má totiž zvláštní schopnost, i když vás tělo prosí o odpočinek, hudba vás stejně zvedne na nohy. Pátek přinesl další pořádnou porci blackmetalu, ale i silné zážitky napříč dalšími žánry.
Mladá energie Abbie Falls v poledním žáru
V poledním žáru, kdy slunce nemilosrdně pálilo a v hledišti se hledal každý kousek stínu, si svoje místo pod reflektory vybojovali pražští Abbie Falls. V josefovské pevnosti už párkrát hráli, ale tentokrát to byla úplně jiná liga. Jejich set působil dospěleji, sevřeněji a ještě energičtěji než kdy dřív. Kapela koncert od koncertu sílí a přestože jde o modernější pojetí metalu, našli si tu dostatek nadšených příznivců. Publikum jim žralo každou notu, každý breakdown a každou interakci mezi skladbami. Byla v tom dávka vtipu, nadsázky, ale i naprosto smrtelné vážnosti v tom, jak se do své hudby zakusují. Jediná škoda byla absence baskytaristy, která by jinak jejich hutný zvuk ještě víc podpořila. Ani to ale neubralo na intenzitě – vystoupení bylo přesně tím, co má člověk od poledního setu na Brutalu chtít. Mládí vpřed, a hlavně to české!
Emotivní a přesní Mnemic
Krátce po nich přišel na řadu návrat, na který se čekalo dlouho – dánští Mnemic. Industrial metal, který si pamatujeme hlavně z první dekády nového tisíciletí, se vrátil v plné síle. Od jejich reunionu v roce 2024 šlo o první show v Česku, a na velikosti publika to bylo znát. Staronový zpěvák Michael Bøgballe se své znovuuchopené role zhostil s naprostou jistotou a jeho hlas zněl, jako by z kapely nikdy neodešel. I zbytek muzikantů působil soustředěně, sehraně a hlavně hladově po tom, ukázat, že mají stále co nabídnout. Po smrti předchozího frontmana Guillaumeho Bideaua se návrat Mnemic nezdál pravděpodobný, a o to emotivnější bylo vidět je znovu na velkém pódiu. Jejich koncert byl jedním z nejpřesnějších a nejčistších, jaké ten den zazněly. Navíc po vystoupení se kapela nerozutekla do backstage, ale volně se pohybovala po areálu, trávila čas s fanoušky, fotila se a vedla dlouhé a upřímné rozhovory.
Prong patří mezi vrcholy
Na sérii zkušených jmen navázali Prong. Americká metalová legenda s charismatickým Tommym Victorem v čele. Vidět je naživo pro mě byla premiéra, a i když jejich hudbu poslouchám roky, byl jsem překvapen, jak intenzivní a zábavné to celé je. Jejich set měl tah, groove, skvělé zvukové vyvážení a hlavně Victorovu energii. Tommymu bude za chvíli šedesát, ale po pódiu běhá jako dvacátník a to s úsměvem, který vás donutí ho oplatit. Po jejich vystoupení jsem si uvědomil, že tohle patřilo mezi absolutní vrcholy letošního Brutalu.
Ve službách Hentai Corporation
Jenže ke konci jejich setu jsem musel vyrazit na další povinnost – pražští šílenci Hentai Corporation. Pro ně jsem fotil a natáčel přímo z pódia, a tak bylo jasné, že si tuhle show užiju i pracovně. Stihli jsme i malé retro, zazpívali jsme si společně No More Love, ve které původně hostují Atari Terror. Bylo vidět, že i samotná kapela je lehce zaskočená velikostí a bouřlivostí davu pod pódiem. Hentai Corporation hráli ve skvělé formě, omlazený ansámbl jim svědčí a nový basák s klávesistou přinesli do kapely svěží vítr. Cizinci v publiku nejdřív nechápali, co se děje, ale během pár minut jim došlo, že jde o kombinaci muzikantské preciznosti a geniální nadsázky.
Spolupráce s nimi nekončila. Po koncertě jsme fotili jejich podpisovku i další aktivity mimo stage, takže jsem kvůli tomu minul pár kapel. Ale v hlavě už jsem měl jasný plán – večer patří Gaerea.
Velkolepý návrat Gaerea
Portugalská blackmetalová formace, která na Brutalu debutovala před třemi lety na nejmenším pódiu, se letos přesunula na druhé největší. A publikum? Žralo je od první do poslední minuty. Za maskami nebylo vidět, ale z jejich gest a slov po koncertě bylo jasné, že šlo o jedno z nejdůležitějších vystoupení v historii kapely. Moje vlastní historie s Gaerea začala už v roce 2021 v Modré Vopici, kde jsem se seznámil s jejich bubeníkem a prorokoval jim velkou budoucnost. On tehdy nevěřil – ale po včerejšku už ví, že jsem měl pravdu. Atmosférický blackmetal, který kombinuje agresi, melancholii a moderní přístup, je přesně to, co by si měl každý fanoušek žánru pustit.
Cestou z jejich koncertu jsem se na chvíli zastavil u Mayhem. Viděl jsem je už několikrát a dal si alespoň pár skladeb, včetně legendární Freezing Moon. Ale i když jejich status legendy nikdo nebere, musím přiznat, že mě jejich set tentokrát nudil. Chyběl mu tah na bránu, chyběla mu ta temná aura, kterou si člověk s Mayhem spojuje. Souboj o nejlepší blackmetal dne prohráli, a to výrazně – zvlášť ve srovnání s předchozím večerem a skvělým koncertem Blood Fire Death.
Dimmu Borgir a slzy štěstí
A tak jsem se přesunul k vedlejšímu pódiu, kde už se připravovali Dimmu Borgir. Po téměř dvaceti letech poslechu jejich hudby jsem je viděl poprvé naživo – a byla to čistá radost. Kapela byla ve fantastické formě, setlist byl našlapaný hity a provedení bezchybné. I lidé, kteří jejich tvorbu neznají, museli uznat, že tohle mělo kouzlo, sílu a emoce. Některým divákům dokonce vyhrkly slzy. Po koncertě se po internetu šířily fámy o předčasném ukončení setu, ale nebyla to pravda – odehráli vše podle plánu. Teď už jen doufám, že se brzy vrátí, ideálně na samostatné headline turné v Praze.
Pro mě tím třetí den Brutal Assaultu skončil. I když jsem si chtěl ještě odskočit na Tsjuder a Cult of Luna, energie byla na nule. Rozhodl jsem se proto pro dřívější spánek a nabírání sil na závěrečný den festivalu, kdy josefovská pevnost vytáhne poslední hudební trumfy.