Tentokrát jsem měl co dělat, abych se vyznal v rozvržení nástrojů na pódiu. Spíš jsem si připadal jako na smetišti nebo skládce - všude něco, všeho moc. Ale to hlavní: večer otevřeli američtí folkaři Faun Fables, kteří v Česku taky hráli poprvé. Z publika zazněla zásadní otázka, dorazí jako duo, nebo i s dcerami? Faun Fables je totiž projekt zpěvačky a hudebnice Dawn "The Faun" McCarthy, po boku které vystupuje její muž Nils Frykdahl ze Sleepytime Gorilla Museum. A ano, kapela dorazila v plné sestavě i s dcerami, které na pódiu zastávaly různé role. Vlastně se mi ani nechce Faun Fables k něčemu přirovnávat. Je to spíš zážitek než koncert. Něco, co je potřeba vidět, slyšet a hlavně pocítit.
Je to spíš zážitek, než koncert, myslí si Frank Fišer o Faun Fables.
Po necelé pohádkové hodince se na pódiu vystřídali muzikanti a konečně přišel čas na Sleepytime Gorilla Museum. I ti se v Praze objevili vůbec poprvé, za celou svou víc než dvacetiletou kariéru. Jen doplním – pokud se chystáte na letošní Brutal Assault, obě kapely tam máte šanci vidět znovu.
SGM znám dobře už osmnáct let a nikdy bych si nevsadil, že je uvidím naživo. A stalo se! Během zhruba sedmdesáti minut se na nás vyvalila paleta emocí, napětí, temnota, akce, vřelost, smích, pláč. Skromně si troufnu říct, že šlo o jeden z nejlepších letošních koncertů, minimálně v rámci avantgardního metalu, možná i avantgardy obecně. Kapela hltala každý potlesk, každé zvolání z publika, a bylo vidět, že se sem rádi vrátí. A troufám si říct, že příště už to nebude žádný poloprázdný klub. Ostatně, nebyl ani teď. Lucerna Music Bar byl prakticky vyprodaný. A bylo jasné, že lidé nepřišli jen na výroční show hlavní kapely, ale i kvůli tomu dárku, nezabalené gorile ze spícího muzea.
Díky pozvání na oslavu 40 let Už jsme doma vystoupili poprvé v Praze kromě Faun Fables i Sleepytime Gorilla Museum.
A tím se dostáváme k hlavnímu taháku večera, legendárním Už jsme doma, kteří slavili neuvěřitelných čtyřicet let na scéně. Stejně neuvěřitelných jako jejich hudba, která s chirurgickou přesností, i po všech těch letech, diktovala tempo večera. A že to byl sakra kvalt! Čekal jsem ledacos, ale moshpit uprostřed klubu teda ne.
Co musím vypíchnout, je krásně promyšlený průřez celou tvorbou kapely a neuvěřitelné nasazení bubeníka Vojty Bořila. Na pódiu se objevil i malíř Martin Velíšek, který během koncertu tvořil abstraktní obraz inspirovaný děním večera. Forma kapely byla ohromná a bylo to znát i na odezvě publika. I hostující kapely, přestože s Už jsme doma pojí dlouholeté přátelství, vypadaly lehce udiveně z toho, co se děje.
40 let Už jsme doma slaví v nezapomenutelném stylu.
Troufnu si říct, že jsem zažil večer, na který se nezapomíná. A určitě jsem nebyl sám. Kdyby takhle vypadaly všechny výroční koncerty, tak si budu pískat! Už jsme doma přeju nespočet dalších skvělých let a díky za tenhle večer. Bylo to perfektní.
Hodnocení: 90 %
Už jsme doma, support: Sleepytime Gorilla Museum, Faun Fables, Lucerna Music Bar, Praha, 29. červenec 2025
