Obrázek k článku Nejvyzrálejší album Adele? Třicítka je důmyslnější a méně hitová
| Michael Švarc, Foto: Simon Emmett

Nejvyzrálejší album Adele? Třicítka je důmyslnější a méně hitová

Šlo bezesporu o jedno z nejočekávanějších alb roku. Hovoří o tom nejen prolomené rekordy, ale i nadšené ohlasy zahraničních kritiků. Novou desku Adele nazvanou 30 ale tentokrát nedefinují srdcervoucí balady. Třicítka je jazzově zadumaná, křehká a překrytá cigaretovým kouřem, který pozdě večer plní potemnělý a trochu omšelý bar.

Nejlepší a nejvyzrálejší album, které kdy Adele vydala. Takovými pochvalami častují čtvrtou studiovku zahraniční kritici, ať už magazín Rolling Stone nebo The New York Times či The Telegraph. Do jisté míry s tím lze souhlasit. 30 je rozhodně nejvyzrálejší nahrávkou, kterou má britská zpěvačka na kontě.

Pokud v minulosti se svými plačtivými skladbami sázela na jistotu, tentokrát komfortní zónu opouští a objevuje nové a rozmanitější polohy. Deska má mnoho vrstev, je zvukově odvážnější a opulentnější a zabrušuje zejména do soulu a jazzu, přímočará popová dikce ustupuje až na výjimky do pozadí. Je to silně náladová a atmosférická nahrávka, která často tak mimoděk plyne, protože nemá vyloženě strhující melodie. Spíše staví na postupné gradaci a budování svíravé a intenzivní atmosféry.

Albu kvůli tomu mnohdy chybí přímý tah na branku, moc se vykecává, natahuje a nemá šťávu. Rozhodně to není nejvíce hitová deska, je naopak nejméně rádiová, nejnáročnější a vyžadující aktivní poslech a pozornost. Zároveň je také nejosobnější, protože Adele na ní zpracovává svůj přelomový životní rok, kdy jí zkrachovalo manželství, a kdy se tak dostala do konfrontace s realitou skutečné dospělosti, jež kontrastuje s často naivními a nevyzrálými představami o tom, jak bude ten dospělý život vlastně vypadat. „Byla jsem pořád dítě a neměla jsem šanci prožít svět kolem mě,“ zpívá Adele v pilotním singlu Easy On Me, zároveň první písni, kterou pro desku napsala, a to právě v době, kdy se jí rozpadlo manželství.

Deska 30 zpracovává také téma rodičovství. Adele uvedla, že je to prostředek, jak jejímu synovi Angelovi vysvětlit, k čemu vlastně došlo, až bude starší. Právě skladba My Little Love je mu přímo věnována a využívá autentické nahrávky, na nichž zpěvačka pláče a se synem hovoří o lásce. I když tedy nejsou písně srdcervoucí a plačtivé v samotné hudební struktuře, pod jejich povrchem stále dochází k zásadním událostem.

Třicítka vyjadřuje dospělost, ne hitovost na první dobrou. V tomto ohledu už Adele svou nahrávku 21 asi ani netrumfne. Novinka je však niternější a křehčí, i tak by jí však neuškodilo trochu svižnosti, aby více odsýpala. Je to deska, která se jednoznačně nehodí na velká pódia a stadiony, mnohem víc vlastní je jí právě ona intimita a rozjímavost, které po celou dobu buduje. Adele vpouští posluchače do svého osobního života více než kdy dřív, a vzhledem k tomu, že nejde o úplně strhující album, více by vyniklo v komornějších prostorách a tak nějak blíž k publiku.

Adele na desce kromě soulu a jazzu koketuje i s dalšími vlivy, které do celkového konceptu ne vždy zapadnou. Kytarový zvuk skladby Can I Get It je možná více přímočarý, ale zároveň zní jako Red Hot Chilli Peppers říznutí westernovým soundem zpěvačky LP. Oproti tomu Oh My God je sice podobně dynamická, ale nějak více sedí do celkové nálady. Takový švih by potřebovalo více skladeb. Song I Drink Wine sama Adele popsala jako pianovou baladu říznutou Eltonem Johnem a jeho dvorním textařem Berniem Taupinem. „Doufám, že se naučím přenést sama přes sebe a přestanu se snažit být někým jiným,“ zpívá ve skladbě o překonání ega.

Právě v textech se Adele více drží svého kopyta, ačkoli logicky nyní více reflektuje zmiňovanou konfrontaci s dospělostí, tou neúprosnou pěnou dní, kterou čeří pocity vlastního selhání v rodičovství, zkrachovalé lásky i lásky nové.

Pokud by se měla vybrat jedna skladba, která album 30 definuje, byla by to To Be Loved. Jde o vůbec nejsyrovější píseň, kterou Adele pro svou novinku nahrála, sice baladu, ale ne takovou, na jakou jsou posluchači od zpěvačky zvyklí. Adele se v ní láme hlas, na konci prakticky křičí a skřehotá pod všemi emocemi, které jí zmítají. Je to ždímačka slz, ale obecně lze říct, že jde o výjimku. Jinak si totiž Adele spíše hraje s hutnějšími a komplexnějšími pocity.

Třicítka zkrátka ukazuje, že Adele má ještě co nového nabídnout, aniž by musela věčně čerpat ze své studnice klasických balad. Zároveň si svou novou polohu ještě hledá, a ne vždy se jí daří být úderná. Proto nelze jednoznačně říct, že by album 30 bylo to nejlepší. Nejvyzrálejší však ano.

Adele – 30

70 %

 

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.