Noisetrap jsou na tuzemské scéně už poměrně dlouho, ale s prvotinou přichází až po mnoha letech hraní. Točili se totiž kolem jedné věci: jejich koncerty fungují, ale ve studiu jejich tlak a napětí mizelo. Právě proto svěřili produkci debutu From the Cornfields Amákovi a snažili se mu do nahrávání mluvit co nejmíň. Výsledek? Desku plnou temných textů, těžkých temp i momentů ticha, teď představí naživo 11. února v Lucerna Music Bar, kde album zároveň pokřtí. Hrát budou i Lety mimo. Na otázky Headlineru odpovídají zpěvačka Lucie Tauber a kytarista David Nový.
Kdo jsou vlastně Noisetrap? Jak byste svůj zvuk popsali někomu, kdo vás nikdy neslyšel?
Lucie: Naše hudba je temně laděná, texty jsou o hluboké psychice člověka, o prchavých momentech, zážitcích a myšlenkách, co nám nedají spát. Používáme i nehudební zvuky, skřeky, skřípot, vrzání, rány bičem, hadí syčení, a tak.
David: Osobnostně jsme totálně nesourodý mix lidí, co má nějakým zázrakem společný pohled na hudbu a tvorbu obecně, asi takhle nejrychleji. Užíváme si tvůrčí svobody bez ohledu na hudební styly, takže nám do teď nebyl nikdo pořádně schopen přiřknout jakoukoliv žánrovou nálepku. Jeden kámoš o nás řekl, že je to „takovej temnej popík s metalovejma textama“ a další se klepal po koncertu dva dny, protože to na něj bylo příliš depresivní. Ale snažíme se, aby naše songy měly dynamiku, groove, aby prostě nebyly nudné a nějakým způsobem kopaly.
Co vás nejvíc formovalo – spíš elektronická scéna, nebo rockové kapely?
David: Mix obojího. Já měl odjakživa plán míchat analog s digitálem, lampový zvuk kytar s čímkoliv vyrobeným uměle. Na jednu stranu mě bavila devadesátková HC scéna, hodně například tuzemští GNU nebo Slut, obecně grunge a tak, na druhou jsem miloval Depeche Mode, kteří mě ovlivňují do teď, ale jel jsem dokola taky Prodigy, Faithless nebo Front242 aj. Když jsem se potkal s Lucií, byla klika, že to měla nastavené dost podobně. I tohle se u nás vyvíjí a dneska jako naše vzory uvádíme mimo zmíněné kapely třeba Archive, NIN, Massive Attack a třeba Girls Against Boys.
Proč vám debut trval tak dlouho. A jak se vám ho povedlo dokončit?
Lucie: Jednu dobu jsme hlavně hráli koncerty a neskládali, potom jsme měli přerušovanou, téměř dvouletou, pauzu. Pak se to prostě sešlo a rozepsané věci jsme dokončili během měsíce a šli nahrávat. Procesy nahrávání, ladění aranží a pak mixu nám pak zabraly ještě dalšího třičtvrtě roku. No a teď to už konečně vypustíme ven.
David: Kdyby bylo na mně, tak desku v tomhle formátu nenatočíme asi nikdy. Mám příšerný problém s koncentrací a udržet proces tvorby LP pod kontrolou je absolutně mimo mé schopnosti. Mně vyhovuje formát EP, kde to docela frčí a všechno je hotové docela rychle. Nicméně musím říct, že dneska jsem rád za to, že jsme se do toho pustili. Ohromný kredit patří ale naší Lůce, která celý ten proces vlastně táhla úplně sama. Mně došly baterky někde v půlce.
Název alba From the Cornfields zní spíš venkovsky než industriálně. Co pro vás ten znamená?
David: Kukuřičné pole je v anglosaské kultuře – hlavně teda v Americe – něco jako v té naší zapovězený les, do kterého není radno vstupovat, je to něco, čím se tam vyhrožuje malým dětem… Takový svět bratří Grimmů. My jsme napsali písničky, které tam nějakým způsobem patří. Jenom nejsou pro děti, ale pro jejich rodiče.
Lucie: Název vymyslel David, když mi to zavolal, okamžitě a bez váhání to pro mě byla uzavřená věc! Geniální! Reprezentuje strach z neznáma. Ten zneklidňující klid bezvětří. To, co občas člověk nevidí, ale cítí. Svět kolem nás, svět mimo nás a samozřejmě nejděsivější náš vnitřní svět. Samozřejmě taky UFO a Akta X!
Natáčeli jste u Amáka ve studiu Golden Hive. Jak desku zvukově ovlivnil? Co vám ze spolupráce utkvělo?
David: Amák nám kdysi masteroval EP SINdrome. Po nějaké době nás zvučil v Café v Lese a po koncertě za mnou přišel s tím, že „to je ale přece něco úplně jinýho takhle live“ a že tomu nerozumí. Tak jsem mu vysvětlil, že máme dlouhodobě problém přenést vibe živáků do studiových nahrávek a tam padla domluva, že příští studiový počin si vezme na triko on. To pro mě bylo zásadní v tom, jestli vůbec jít do studia. Naskytla se mi možnost nahrávat s týpkem ze Sunshine, kteří jsou mi do teď taky velkou inspirací, takže nebylo o čem… Já osobně jsem se snažil do procesu producentství zasahovat co nejmíň, protože jsem chtěl, aby to celý mělo prostě Amákův otisk.
Lucie: Utkvěla nám spousta hlášek a fórků, bylo to, jak když hraje Forrest Gump ping pong. Překvapivě, když jsem přišla na poslední sezení ohledně mixu, sázel Amák hlášky Davida - (který tam nebyl), takže se kluci obohatili navzájem. Osobně mám ráda jeho tempo a jasné, stručné poznámky, práce odsejpá a člověk se nezacyklí nad blbostí.
Měli jsme celkem jasnou představu. Amák album skvěle smíchal, dal prostor určitým zvukům, naopak některé upozadil. Společně se nám podařilo vyvarovat se momentu, kdy je všeho moc, a to je pro nás důležité.
Proč jste jako první singl vybrali skladbu Puke? Jaká je její story?
Lucie: Je pro nás nejsilnější jak hudebně, tak textově. Je o tom, jak strašně temno v lidské mysli může být, je o závislosti, ze které nejde ven. Pro každého z kapely znamená něco trošku jiného. Může to být závislost na alkoholu, drogách, gamblingu... V textu se věnuju problému poruchy příjmu potravy, se kterou jsem víc než 10 let více méně tajně bojovala. Je o pohrdání všemi, vším, a hlavně sama sebou.
David: Skladba Puke nám ležela několik let v šuplíku, a přesto za mě představuje pravítkový příklad naší současné tvorby. Mně, jako kytaristovi, se dobře hraje. Je to pekelně těžké tempo, tlačí to, trápí, je to naléhavé a já s tím songem prostě žiju.
Chystáte křest. Jak bude vypadat? Co od něj očekávat?
Lucie: Můžete se těšit na kapelu v nové sestavě a na projekci, kterou připravujeme s videomakerkou Monikou Vaňkovou. Přehrajeme většinu skladeb z chystaného alba, ale i některé z našich dvou starších EPs. A pokřtíme vinyl, který si tam budete moct koupit.
Na koncertech jsme většinou byli jak utržení ze řetězu, energičtí blázni. Po té dvouleté pauze jsme trochu dospěli, troufám si říct, že nám víc půjde o přednes a o předání myšlenky, než o to zapařit jak magoři…
David: Lucerna Music Bar bude výzva! Nikdy jsme tam nahráli, ale těšíme se na to. Pamatuju si, jak GNU křtili na Sedmičce singl Let opeřenýho hada tím, že ho dali na špalek a rozsekli sekyrou, tak třeba vymyslíme taky nějaké divadlo…