Čtenáři mohou hlasovat v anketě na Facebooku ve skupině Headliner - Hudba zevnitř i zvenku. Třetím z pěti nominovaných, kterého vám blíže představíme, je Adam Vopička, který nedávno sólově debutoval povedeným albem Grál, kterém si můžete více přečíst v nedávném rozhovoru od Jardy Konáše. Do Varů by se dobře hodil - rád by totiž po autorském albu natočil také autorský film.
„Já jsem s tou deskou hodně spokojenej. Přijde mi, že říkat si zpětně mohl jsem něco udělat jinak nemá smysl. Je to, jak to má být. Baví mě sledovat na Spotify, jak to lidi poslouchaj. Vrací se mi různorodej feedback, lidi to doporučujou dál a pak mi někdo napíše, že ho to zasáhlo – z toho mám fakt radost,” vrací se Adam k albu Grál a všemu, co jeho vydání odstartovalo. „Křest byl boží. Podařilo se mi poskládat kapelu fakt prvotřídních muzikantů a i od lidí z oboru jsem měl zpětnou vazbu, že to po technický stránce znělo skvěle. Bál jsem se, jak ty písničky předvedeme naživo, protože jsou dost produčně náročný, ale dopadlo to výborně. Možná z toho vydáme i nějakej živák. A přál bych si mnohem víc takovejch koncertů.“
Jak vlastně jeho koncerty vypadají? „Hraju vystoupení všeho typu. Někdy jen sám s kytarou, třeba pár písniček – teď jsem hrál na TEDx v Brně a bylo to úplně boží. Pak dělám i hodně intimní koncerty, někdy i bez ozvučení, a pak samozřejmě i s celou kapelou. Pro mě je zásadní, aby tam byla možnost se s divákama napojit. Ta hudba, co dělám, není úplně zábavová, takže se vyhýbám akcím, kde je hudba jenom do počtu. Přál bych si víc hrát klasický klubový koncerty třeba pro 200–300 lidí s celou kapelou a dobrým zvukem,” vypráví Vopička. „Momentálně se trochu vracím k reklamní produkci, protože jsem tři čtvrtě roku dělal hlavně hudbu. Z hudebního pohledu teď plánuju hlavně promovat album – tvořit obsah na sítě, hrát koncerty, šířit tu hudbu dál, možná natočit nějaký klipy. A zároveň bych se chtěl začít věnovat přípravě celovečerního filmu, ale to je zatím velmi abstraktní.“
A na otázku, kterou písničku by doporučil ze svého sólového alba nejvíce, nemá muzikant, jenž prošel kapelami jako Calm Season, Fake Tapes či The Prostitutes, jednoznačnou odpověď. „Potřeboval bych to rozdělit na dvě skupiny. Pro lidi, co chtějí hudbu, při který se můžou hýbat, mít radost a jdou spíš po zpěvnosti a melodii, bych doporučil skladbu Voda v potoce – je nejvíc líbivá na první poslech a pohodová. Naopak pro ty, co chtějí jít víc do hloubky, je to píseň Grál. Textem i hudbou nejvíc vystihuje, co se snažím tou deskou říct. Navíc je to duet s Lenkou Dusilovou, což je pro mě velká čest a radost.“