Obrázek k článku Passenger umí víc než jen Let Her Go. Předvedl fantastickou hudební one man show
| Michael Švarc | Foto: Marek Holoubek

Passenger umí víc než jen Let Her Go. Předvedl fantastickou hudební one man show

Většina lidí si Passengera spojí pouze s hitem Let Her Go. Na jeho koncertech jde ale o mnohem víc – o příjemnou atmosféru, skvěle fungující chemii, vtipné historky, a samozřejmě hudbu. A překvapivě je úplně jedno, že Passengerova tvorba zní pořád stejně, naživo takřka zázračně funguje na výbornou.

Passenger na jaře vydal už čtrnáctou desku. Neúnavný muzikant s novým albem přichází až na výjimky prakticky každý rok, jeho diskografie tak narostla do skutečně obřích rozměrů. Inovativním či experimentálním zvukem asi nikoho nepřekvapí, jeho tvorba se drží zajetého folkového rukopisu, a i ty melodie si jsou napříč deskami vlastně dost podobné. Takovou jednolitost by asi málokdo dokázal na jevišti proměnit v triumf a poutavou show. Passenger to naštěstí zvládá. Vyloženě mě tím překvapil před třemi lety v Roxy a ve Žlutých lázních svou schopnost odehrát fantastický koncert potvrdil.

Posluchači přitom nemusejí znát každou jednotlivou píseň ze setlistu. Passengerovo kouzlo totiž netkví v rozmanitých skladbách, erbovních hitech a bohatých aranžích – přeci jen hraje úplně sám, pouze s kytarou a bez looperu. V minulosti sice vystupoval i s kapelou, ale to byla výjimka.

Po SaSaZu, Roxy, Velkém sálu Lucerny a Colours of Ostrava odehrál Passenger příjemný open air koncert ve Žlutých lázních

Na písničkářových vystoupeních jde o zapojení publika, vyprávění historek, kterými své skladby často uvozuje a vysvětluje jejich pozadí, o syrovost, autenticitu, a především nesporně charismatickou personu samotného Passengera, který spíše než typický koncert předvádí důmyslnou one man show, jež však nezavání čímkoli umělým a už vůbec ne vykalkulovaným. Navzdory tomu, že některé svoje průpovídky opakuje a návštěvníci si je mohou pamatovat z předchozích koncertů, tak stále fungují a slouží jako most pro překonání bariéry mezi jevištěm a hledištěm.

Ustát hodinu a půl pouze s kytarou není jen tak, ale Passengerovi se to daří. Není rozpačitý, vyhýbá se hluchým místům a bravurně drží dynamiku. Tenhle um svědčí mimo jiné o jeho silné osobnosti, která na koncerty táhne posluchače víc než možnost zazpívat si společně Let Her Go. Písničkářův jediný velký hit nakonec ani nebyl vrcholem koncertu, jakkoli ho halekali všichni příchozí. Jednak je zasazen kdesi uprostřed setlistu a zbytečně nevyčnívá, a hlavně ho atmosférou některé jiné skladby překonaly.

Nepovažuje se za žádného velkého komika, mezi skladbami ovšem Passenger umí publikum rozesmát

Passenger zpívá syrově, intonačně někdy ne úplně přesně, a obzvlášť v úvodu koncertu trochu moc tlačil na pilu. Nejen hlasem, ale i bušením do kytary. Lze to přičíst lehké nervozitě; sám hudebník přiznal, že měl při návratu na pódia po dlouhé covidové pauze trému, a tak si musel v zimě střihnout i rozehřívací vystoupení. V průběhu své hudební one man show se však zklidnil a publikum ho nakonec ani nechtělo pustit pryč a „vyzpívalo“ ho zpět na bohatý přídavek.

Spousta lidí by asi Passengera označila za one hit wonder, bylo by to ale dost krátkozraké. U jeho písní prostě o hitovost nejde. O to méně v živém provedení, kdy jsou skladby ohlodané na absolutní zvukové minimum. Osobně bych Passengera označil jen slovem wonder. Jeho koncerty jsou takovým malým zázrakem, protože skvěle připomínají, jak důležitá je pro umělce sounáležitost a propojení s publikem.

Passenger, 28.6., Žluté lázně, Praha
Hodnocení: 85 %
Support: Thom Artway

 

 

 

 

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.