Jazzová sekce se věnovala pořádání koncertů, vydávání knih, sdružovala hudebníky a další umělce. Spolupracovala s ní řada osobností tehdejší alternativní scény, spisovateli počínaje a divadelníky rozhodně nekonče.
„Dali mě do cely. Druhý den dopoledne už nastoupil prokurátor Monsport. A řekl tehdy pamětihodnou větu: ‚Kdybys sportoval jako já a sral na kulturu, tak bychom tě nezašili.“ Tak vzpomínal na onen moment Joska Skalník před deseti lety, kdy jsme se tématu zatčení Jazzové sekce věnovali v rámci Tří veteránů. Komunisté tehdy zatkli pět členů výboru Jazzové sekce, Karla Srpa, Vladimíra Kouřila, Josku Skalníka, Tomáše Křivánka a Čestmíra Huňáta. Zatčen byl i pokladník Miloš Drda a Vlastimil Drda, majitel sekčního sídla.
„Nejprve jsme s Martou začali shánět aktivisty, kteří zůstali na svobodě,“ citujeme vzpomínky hudebníka Mikoláše Chadimy z kapely Extempore (na úvodní fotografii). Pochází z jeho knihy Alternativa II., jejíž ukázky dal před deseti lety Třem veteránům k dispozici. „Nebylo to jednoduché. Počítali jsme s tím, že manželkám zadržených a ostatním, kteří tvořili okruh aktivistů, odposlouchávali fízlové telefony, a tak nám nezbylo než lítat po Praze sem a tam. Zajišťovali jsme spojení, domlouvali schůzky.“ Kolegové, přátelé, lidé z disentu i zahraniční diplomaté se zapojovali do podpory uvězněných a dokázali zprávy o zátahu dostat do světa navzdory tomu, že tehdejší režim se snažil zatýkání co nejdéle držet pod pokličkou a zveřejňování informací mít ve své režii. To se mu vymklo z rukou už při zatýkání.
Jak vzpomínal Karel Srp na moment, kdy s ním tehdejší policie zajela do krčského domku, sídla Jazzové sekce, udělat razii: „Telefon byl v Sekci jeden – 43/10/88 – a dávno napíchnutý. V horní místnosti, kde bydlel Vlastík Drda, byl však další. O něm nevěděli. Při přebíhání jsem vtrhl do pokoje Vlastíka, čapnul sluchátko, a protože jsem měl důležitá čísla jen v hlavě, vytočil jsem Vídeň, Ivana Medka. Vím, že to zní neuvěřitelně, ale z epicentra utajené akce, kdy všechny československé ambasády měly již předem připravené stanovisko ministerstva zahraničí, které měly pustit až po tiskovce ministerstva kultury ČSR – jsem dvakrát hlásil průběh razie pro Hlas Ameriky.“
Tento článek nemá vyprávět celý příběh Jazzové sekce, jejího zatčení a následného procesu. To vše, včetně neuvěřitelné hlouposti a chaosu tehdejší policie, v Headlineru už před deseti lety obsáhle zpracovali zmínění Tři veteráni. Je však připomínkou důležitého data, na něž bychom neměli zapomínat.