Ve chvíli, kdy čtěte tento článek, si již desku Pootevřené dveře můžete poslechnout na všech obvyklých streamovacích platformách. Devítipísňové album v produkci Matěje Belka vyšlo 25. listopadu a představuje novou éru v hudebním životě Martina Chobota. Jako sólový interpret přichází s velmi osobními tématy, které se dotýkají lásky i nejtěžších životních zkušeností. Znovu je v sobě znovu otevřel po narození prvního dítěte. Původně si přál své skladby svěřit předním českým interpretům, pár z nich, například Davida Stypku či Davida Kollera dokonce oslovil, ale osud tomu chtěl, aby je nazpíval sám.
„Jsem rád, že to takhle dopadlo, protože mi nahrávání udělalo moc dobře,“ říká hudebník v rozhovoru, který celý vyjde v prosincovém Headlineru. Díky nové desce se mu vrátila radost z hraní, o jejíž ztrátě hovořil, když před rokem a půl opouštěl po dvanácti letech kapelu Ewy Farné.
Na albu Pootevřené dveře se kromě samotného Martina podíleli Matěj Belko, jenž nahrál basovou kytaru i klávesy, bubeník Romana Vícha a Šimon Marek, který nahrál smyčce, i Ewa Farna svými vokály, radami a podporou. „Na celý projekt má velký vliv,“ přiznává Martin Chobot své ženě kredit na vzniku alba, které začátkem listopadu uvedl singl Pootevřené dveře.
„Není to jen o pocitu bezpečí. Ta deska jsou pootevřené dveře ke mně, takže mi přišlo, že to dává smysl,“ vysvětluje Chobot, proč tato píseň dala název celé desce. Nicméně skrz ty samé pootevřené dveře, kterými do dětského pokoje dopadá chlácholivé světlo, mohou k dětským uším doléhat i útrapy dospělého světa. A jak připomíná druhá skladba, kterou kytarista a zpěvák vysílá do světa zároveň s celým albem, nejsou to vždy jen útrapy banální.
Jaký je tedy příběh skladby To všechno z lásky? „Je inspirovaná stejnojmenným dokumentem o domácím násilí. Figurovala v něm moje máma. Když mi bylo čtrnáct, zabila se. Dokument vyšel krátce potom. Moje rodina mi o něm řekla, ale nedovolila mi, se na něj podívat. Před nedávnem jsem si na něj vzpomněl a řekl si, že už bych se na něj asi mohl kouknout. Pustil jsem si ho, a tak mě zasáhl, že jsem hned poté napsal stejnojmennou písničku. Část textu jsou slova, která v něm padnou. Sloky patří ženám z dokumentu. V refrénu je pak pohled dítěte, které třeba ty hádky vnímá ze svého pokoje. Ptám se v něm, jak to někdo může vůbec říct? Protože tam zní věci jako „kdyby mě tak nemiloval, tak by mi to nikdy neudělal,“ vypráví zpěvák.
A o tom je i minimalistický a velmi silný videoklip, který stejně jako ten k prvnímu singlu natočil talentovaný režisér Ondřej Urbanec. Hrají v něm Pavla Dostálová a Karel Zima. Klipu dominuje bílý minimalismus, který ovšem podtrhne veškeré emoce. Oproti tomu cover alba je téměř celý černý. „Desku jsem ale udělal prakticky celou černou, protože mám tu barvu opravdu rád. Nechtěl bych ovšem, aby to bylo vnímáno jako sbírka depek. Snažil jsem se i přes těžká témata, aby na albu bylo znát, že je nakonec vlastně všechno v pohodě,“ Martin Chobot.