Katovice jsou město s počtem obyvatel o něco menším, než má Brno. Nachází se necelou hodinu cesty od českých hranic, přičemž až do Katovic vede dálnice. Já jsem z Brna jel do cíle vlastě pouze po dálnicích. Pro tuzemské návštěvníky je OFF velmi pohodlně dostupný nejen vlakem, ale i autem. Navíc je po celou dobu v provozu speciální autobusová linka mezi katovickým nádražím a místem konání, kterou jsem také využíval, jelikož jsem se ubytoval v hotelu v centru města.
Festival se koná v krásném prostředí Údolí tří rybníků, které je součástí katovického lesoparku. Areál není nikterak velký a sestává ze tří pomyslných částí. Dvě slouží k hudební produkci a v každé jsou umístěny dvě stage – jedno pódium a jeden stan. Obě tyto části areálu vlastně spojuje ta třetí, kterou je gastro zóna. Zajímavostí je že, co si zde návštěvník koupí, musí v ní i zkonzumovat, jelikož z ní není možné žádné nápoje ani jídlo vynášet. Jediné, co je mimo gastro zónu povoleno, je vlastní láhev, do které je možné si zdarma natočit pitnou vodu. Ještě nikdy jsem se s tímto konceptem nesetkal a z počátku jsem z něj měl rozporuplné pocity. To si jako fakt nemohu užít muziku s pivem v ruce? Nakonec mě to vlastně nijak neomezovalo a musím uznat, že to má i své nesporné výhody. Tou neviditelnější je, že v areálu byl po celou dobu konání festivalu neskutečný pořádek. Koše nepřetékaly a žádné odpadky se neválely v trávě před pódii. Nikde žádné odhozené papíry, tácky od jídla, plechovky nebo PET lahve. To vše musel návštěvník po odchodu z gastro zóny vyhodit do odpadkových kontejnerů umístěních u všech východů.
Hudební program vždy probíhá souběžně na dvou scénách, na pódiu v jedné části a ve stanu v druhé části, a tako se to pravidelně střídá. Návštěvník si tedy vždy musí vybrat, kterou z produkcí chce shlédnout. V případě, kdy primární výběr interpreta nenaplní očekávání, není problém operativně přejít do druhé části areálu a poslechnout si zbytek setu toho paralelně vystupujícího. Sám jsem to několikrát udělal.
Organizátoři zajistili zajímavý výběr hudby z různých koutů světa napříč žánry. Bohužel Česká republika letos zastoupena nebyla. Dle očekávání se o vrcholy festivalu postarali headlineři jednotlivých dnů. V pátek to byl jeden z nejrespektovanějších amerických raperů současnosti, bývalý drogový dealer, Pusha T. Hlavní pódium zaplnil mistrovskou lekcí hip hopu. I když nejsem úplně fanoušek, a už vůbec ne znalec, rapu, jeho vystoupení jsem si opravdu užil. Pusha T byl na pódiu impozantní a od začátku do konce, song po songu, se mu dařilo držet energii a tempo. Byla to jízda na horské dráze tím nejlepším, co za svoji kariéru udělal.
V sobotu bylo zlatým hřebem vystoupení britské legendy shoegaze skupiny Slowdive, která se na OFF letos vrátila po devíti letech. Pro mě osobně to bylo nejlepší vystoupení letošního ročníku. Mám ty hypnoticky namíchané bicí Simona Scotta, jasnou a náladovou basu Nicka Chaplina, ohromující hlas a strukturované klávesy Rachel Goswellové a kultivovaný feeling kytar Neila Halsteada a Christiana Savilla, hodně rád.
Svůj set Slowdive otevřeli skladbou Slomo z jejich eponymního alba z roku 2017 a pokračovali jednou peckou za druhou včetně letošního singlu Kisses, který se objeví na novém albu Everything Is Alive jehož vydání je naplánované na 1. září. Byla to čistá radost a běhal mi mráz po zádech. Když jsem viděl reakce davu pod pódiem, bylo jasné, že jsem v tom nebyl sám.
V neděli byl headlinerem King Krule s kapelou. Svoje dominantní postavení beze zbytku potvrdil. Na OFF se zastavil v rámci svého turné k letošnímu albu Space Heavy a proto songům z tohoto alba byla věnována více než třetina vyměřeného času. Set začal v ponurém duhu skladbou Perfecto miserable a od tohoto okamžiku Marshallova úchvatná lyrika na pomezí romantiky a brutalismu a poetická krása jeho huby na pomezí indie-rocku, post-punku nebo jazz fusionu podávaná skvělou sehranou kapelou vtáhla posluchače do sebe a už je nepustila. Byli jsme jejími nadšenými zajatci.
OFF Festival však nebyl jen o headlinerech. Zazněla velká spousta další zajímavé muziky, ze které bych si dovolil vypíchnout tu, která mě oslovila nejvíce. Samozřejmě nemohu opomenout americkou hardcore punkovou partičku OFF! v čele s Keithem Morrisem, která na hlavním pódiu předvedla frenetický set svalnatého, avšak inteligentního hardcore říznutého výbuchy těžkého punk rocku.
Za pozornost stálo i vystoupení britských feministických punkerek Big Joanie, které se na druhém albu Back Home odklonily od jednoduchého energického tříakordového punku k daleko sofistikovanější muzice. A naživo to funguje a zní daleko lépe než na nahrávce.
Překvapením pro měl byla skupina Gurriers z irského Dublinu. Neznal jsem ji a svým noise postpunkem mě vystřelila z bot.
Dostala mě i živelná japonská raperka Haru Nemuri se svým elektrizujícím setem plným bezmoci, existenciální úzkosti a nihilismu ale i naděje.
Fascinující byla také mexická úderka Son Rompe Pera, která jedinečným hybridem tropických marimbových riffů a hardcore energie potvrdila svoje vlastní tvrzení Cumbia is the New Punk.
Zapomenout bych nechtěl ani na velkolepou až bizarní taneční show kanadské indie electropopové skupiny Confidence Man, která v loňském roce uchvátila Glastonbury.
Se zástupců polské scény bych rád jmenoval svoji oblíbenou skupinu Trupa Trupa, která produkuje jedinečnou kytarovou muziku, ve které je od všeho trochu, post-punk, psychedelie, shoegaze, no wave a ještě mnohem víc, ale lezou z toho v podstatě takové přímočaré, zdánlivě (ale opravdu pouze zdánlivě) jednoduché, ale ne prvoplánové, písničky, které mě hodně baví.
Výborný set plný syrové energie předvedla svěží a divoká polská kytarovka Izzy and the Black Trees stylově vycházející z post-punku, noiseu ale i americany.
Hodně jsem si užil instrumentální muziku kapely Tropical Soldiers in Paradise, která je poutavou kombinací uklidňujících melodií s výbušnými improvizacemi a fůze jazzu, afrobeatu, oldschoolového hip hopu a latinsko-africkými rytmy a latinskoamerických rytmů.
Bylo toho však mnohem, mnohem, víc. Můj výběr samozřejmě odráží mé vlastní hudební preference, ale na své si přišli třeba i fanoušci taneční muziky, popu a dalších žánrů. Pokud bych to měl nějak shrnout, OFF Festival je výborný žánrově rozkročený a hodně pestrý, do všech detailů dotažený festival, který nemohu než doporučit. Určitě si tam někdy zajeďte, nebudete litovat. Já se tam určitě zase někdy budu chtít vrátit.