I díky obrovskému nasazení live bandu a samotné dramaturgii koncertu Paulie Garand předvedl, jak velkou moc mají emotivně interpretovaná hlubší témata v kombinaci s energií už zažitých hitů. Před začátkem samotné show se snažil naladit plnící se sál talentovaný Josef Baierl, který nedávno vydal skvělý producentským projekt Akvárium. Jeho DJ set ale nechával publikum překvapivě vcelku chladné. Do nálady se začalo dostávat až poté, co se za pult postavil Garandův dlouholetý parťák Kenny Rough a postupně se v mlze z páry na podiu objevovali členové live bandu. Sám podještědský patriot už nastupoval ve chvíli, kdy tóny úvodní skladby desky, Aperitiv, přehlušil řev fanoušků složených z teenagerů i čtyřicátníků.
Pravou koncertní vřavu, kdy jedna ruka nezůstala dole a hlasivky přítomných dostávaly pořádně zabrat, odstartovala skladba First, ke které si Garand přizval charismatického zpěváka Alana Murina. Pak přišel blok starších hitů, jako jsou Livin, Boomerang nebo Bali, které s živou kapelou fungovaly velmi efektivně, a díky skvělému zvuku a bravurní hrou se světly se rázem stage proměnila z místa vzpomínkové terapie na jeden velký kotel. Garand během show příliš nemluvil, spíš jen hecoval přítomné. A ti se nenechali dvakrát prosit. Během koncertu rapper efektivně střídal hlubší skladby s přemýšlivými texy za léta zažité párty hity jako Play nebo Retard. Bylo možná až překvapivé, že odehrál úplně celou novou desku včetně skladeb, které se mohou zdát vhodné spíš k soustředěnému poslechu. Písničky ale neztratily na síle ani během koncertu, večeru to nijak neublížilo a fanoušci, kteří sice nemají texty měsíc starého alba ještě zažité, nebyli vlažní ani na okamžik.
Asi nejdojemnějším momentem večera byla chvíle, kdy během písně Digestiv, věnované rapperovu zesnulému dědovi, zaplavila světélka z telefonů celý sál a refrén “Chybíš tu, ukaž směr, kterým jdu, snad tě tam někde najdu,” zpíval snad i ten nejtvrdší smíchovský grázl. Propojení libereckého rappera s fanoušky pod podiem nahánělo husí kůži a prýštící emoce i naléhavost Garandova projevu nabízely srovnání s jeho velkým vzorem Mac Millerem.
Velkým plusem koncertu bylo i množství hostů, kteří dorazili. Na podiu se objevil například labelový kolega Martin Matys, skladbu Colours narážející na rasismus s Garandem odzpívala jeho přítelkyně Zea a svůj prostor dostal i Matúš Kolarovský alias Yael. Ten se ale nechal strhnout sílou okamžiku a během skladby Nostalgia možná až moc tlačil na pilu. Nepřekvapivě největší odezvu ale vyvolal Ben Cristovao, jenž své osobité frázování předvedl v singlu Starkids, který produkoval mladý talent Under My Pillow. Ten pak také společně s Kennym Roughem desku pokřtil. Během skladby Una opět svým projevem dojímal Alan Murin a v singlu Masky za nemocného Sofiana Medjmedj obstojně zaskočil Štěpán Urban. Zbytek koncertu se pak už nesl v duchu naprosté euforie a sborového odzpívávání hitů Kotvim, Harantstrasse nebo Návraty, přičemž právě Návraty byly jedinou skladbou, která Garandovi intonačně úplně nesedla.
Pokud má název desky Amonit symbolizovat stáčení se do svého nitra, kde probíhá řešení vlastních problémů, včera Paulie Garand ze své schránky vylezl ven a všem přítomným nabídl emotivní a na dřeň odprezentovaný náhled do momentů, které byly součástí jednoho z nejtěžších období v jeho životě. Dokázal tak, že i hlubší intimní texty bez prvoplánových témat mohou být pevným a efektivním základem dobrého rapového koncertu.