Představte si, že je vám 22 let. Pocházíte ze Slovenska, což je ve světovém kontextu země, o které dobrá polovina planety nejspíš ani neslyšela, a přesto se mezi vaše fanoušky počítají Elton John, Grimes, Halsey, Kesha nebo Rosalía. Váš poslední singl se probojoval do nejprestižnější písňové hitparády světa Billboard Hot 100 a svou pozici vycházející hudební hvězdy jste stvrdili mimo jiné na jednom z největších festivalů Lollapalooza v Chicagu.
Bratislavské rodačce Adéle Jergové se podařilo v zahraničí prosadit tak, jako ještě nikomu z našich končin. Není proto překvapením, že i její debutová deska má naprosto světový zvuk.
Není ovšem vtíravá ve smyslu, že by se potřebovala za každou cenu vlichotit, i když výrazných a zapamatovatelných momentů má dost. Už po úvodní písní KGB je problém dostat z hlavy provokativní popěvek „call me the K-G-Bitch“ v úderném hyperpopovém kabátku.
Adéla nepřichází s ničím revolučním, Ameriku neobjevila, jen si ji umně ochočila. Od trapových beatů po taneční aranže. Nemění pravidla popu, ale umí podle nich hrát. Drží se údernosti, ostrosti a nevykecává se. Nesází na bůhvíjakou neotřelost a novoty, prim hraje zábava. Je to ryzí pop, který nepředstírá, že je něco víc. A tak je to v pořádku. Tak to občas vážně stačí.
Na desce je nicméně znát, že je Adéla pořád na začátku kariéry a výrazový slovník, který by ji jasněji definoval, stále hledá. V některých písních se totiž ozývají inspirace odjinud. Je to třeba Ariana Grande, jejíž mix popu a R&B i výstavba skladeb jsou na nahrávce Prima přítomné. V tanečnějších okamžicích zase Adéla nezapře lásku k Britney Spears, zejména v období studiovky Blackout.
Neznamená to, že by album působilo jako slepenec cizích nápadů, spíš jako průřez tím, co současný pop nabízí. Co z toho dokáže Adéla časem přetavit do vlastního rukopisu, je otázkou. Rozhodně se při tom ale může opřít o svůj hlas i způsob, jak s ním zachází. Nepředvádí pěveckou akrobacii jen proto, aby připomněla, že ji umí. Klidně slova jen sází jako rozkazy. Když má být drzá, je drzá. A když dojde na emotivnější polohy, nemá problém se ztišit.
I to je nakonec důvod, proč album nezačne po pár skladbách splývat. Adéla umí přepínat mezi taneční klubovou energií a intimnějšími momenty. Její největší předností proto není revolucionářství, ale schopnost pohybovat se v popovém světě s jistotou. A tenhle svět rozhodně nekončí na Slovensku.
Hodnocení: 78 %
Verdikt: Adéla vstup na hudební scénu stvrzuje deskou, která přesně ví, co je jejím cílem: bavit. Možná není v rámci popové tvorby bůhvíjak svébytná, ale že si mladá holka ze Slovenska omotala kolem prstu Ameriku, je solidní nářez.