Britský hitmaker označuje své druhé letošní album za podzimní soundtrack, který nedoprovází žádnými singly ani videoklipy; je to zkrátka deska, kterou chce věnovat fanouškům a jenom jim. A to mnohé napoví. Autumn Variations je kulisou pro sychravé podzimní dny, kdy má člověk chuť zabalit se do deky a usrkávat čaj nebo dýňové latté.
Ruku v ruce s tím jde obdobně jednoduchý folkový zvuk jako na Substract, akorát, že tentokrát Sheeran tolik netlačí na pilu. Nesnaží se nutně o hity, ale o jakýsi alternativní náhled na pop ve stylu pandemických nahrávek Taylor Swift Folklore a Evermore. Ty od sebe také dělil pouhý půlrok, a naopak je spojoval Aaron Dessner v roli producenta většiny písní. Jenže Sheeran takový důmyslný autor jako jeho americká kolegyně a kamarádka prostě není.
Neznamená to však, že by jeho podzimní písňové variace byly propadákem. Naopak jde o nejsympatičtější desku z posledních tří, která skutečně připomíná zpěvákovy folkové začátky. Z hlediska zvuku a aranží tu není nic navíc, v tomhle šel Sheeran takřka na dřeň. Svůj um pro prefabrikované rádiové melodie ale v řadě písní stejně nezapře, díky čemuž je sice dobře rozpoznatelný, ale občas taky dost otravný.
Rozjezd desky je přitom milý a sympatický; Magical i England jsou decentní, Sheeran v nich netlačí na pilu ani pěvecky. Postupně ale některé skladby získají na hitovém náboji, a to už je zpěvák zase v zajetých kolejích, tedy přesně takový, jakého ho známe. I když chtěl tedy podle vlastních slov napsat desku jen pro fanoušky, některé písně toto jeho přání či záměr stejně přesahují.
Druhým rozměrem onoho „podzimního soundtracku“ je, že zkrátka profrčí ušima, aniž by zanechal silnější dojem. Ano, je to milá a nenásilná deska, která drží zvukově pohromadě, ale na druhou stranu často postrádá jiskření. Sheeran se drží dobře zmapovaného území a evidentně se bojí riskovat tak, jako to udělala před třemi lety Taylor Swift. Pro ni jsou sice silné melodie také důležité, ale nebojí se zkoušet nové věci. V tomhle je Sheeran trochu srab, který neopouští komfortní zónu.
Opakovat se začíná i sám Dessner – poznat je to na charakteristických kvílivých smyčcích a lehce zastřené kytaře. Tenhle zvuk začíná být důvěrně známý a ztrácí tak své unikum. Celkově je ale Autumn Variations solidnějším albem než předchozí Substract, které bylo sladkobolnější. To novinka je vzletnější, a ne tak cukrkandlová. Pokud je však Sheeranovým cílem napsat jednou dokonalé akustické album, tak je teprve na půli cesty.
Verdikt: 63 %
Autumn Variations je ve své podstatě sestra jarní desky Substract, alespoň, co se zvuku týče. Jelikož ale není tak sladkobolná, působí lehčeji a sympatičtěji. O žádnou novotu však nejde.