Obrázek k článku Recenze: Gojira albem Fortitude vzdoruje temnotě a chaosu
| Marek Reinoha | Foto: Gabrielle Duplantier

Recenze: Gojira albem Fortitude vzdoruje temnotě a chaosu

Gojira se již delší dobu pohybuje v popředí extrémnější části technického a progresivního metalu a vždy je třeba zpozornět, když vydá nové album. Již delší dobu se v jejich tvorbě objevovaly náznaky, že toho Gojira umí víc než jen drtivou brutalitu. Na albu Fortitude se to zatím projevilo nejvíce.

Na novince se kapela pouští do mnohem progresivnějších poloh a nebál bych se říct, že chvílemi míří až někam k mainstreamu. Vyhnuli se přehnanému vokálním vrčení a celkový zvuk alba je přístupnější širšímu publiku.

Fortitude je burcující výzva do zbraně tváří v tvář celosvětové pandemii a chaosu a nebere si žádné servítky. Joe Duplantier, spoluzakladatel, kytarista, zpěvák a hlavní autor písní v jednom rozhovoru nedávno řekl: „Před několika lety jsem začal být pesimistický ohledně budoucnosti lidstva. I když dochází k probuzení a mnoho lidí se snaží něco zlepšit, mám pocit, že jdeme zpět. Takže když přišla pandemie, řekl jsem si, fajn. Ať to shoří. Možná je to pro nás parazity, kterými lidstvo je, jen konec, který si zasloužíme."

Gojira se na Fortitude ocitá na hranici zvukové extrémnosti (fanoušci kytarových zvuků budou v sedmém nebi) a emocionální rezonance a prodírá se zmatky naší doby, aby si představila lepší svět s těžkými a často trýznivými výsledky.

Album otevírá chytlavý song Born For One Thing, který se svými jasnými harmoniemi ustupujícími powerakordovým riffům a technické synkopické rytmice pomalu buduje napjatou dynamiku a naznačuje, co všechno ještě přijde. Ekologicky zaměřená naštvaná a úderná Amazonina přináší cválající riff, atavistické groovy a výrazný zvuk brazilského berimbau. Čtvrtá skladba Hold On začíná acapella vokály v prvních dvou slokách, které posluchače ukolébají do hlubokého hypnotického stavu, aby pak na něj dopadly trhané polyrytmické riffy podpořené rytmikou jako tuna kamenů. Titulní Fortitude je nejpomalejší song, je převážně instrumentální (zpěv je beze slov) a hlavními nástroji jsou chrastící řetěz a sporadické bicí. Je jakýmsi intrem k následující The Chant. Mohl bych pokračovat o každé jednotlivé písni alba až bych se dostal k závěrečné, těžké, úderné a vysoce technické vypalovačce Gring, ve které je vše, co si člověk od Gojiry žádá. Ale to bychom tady byli dlouho, protože na albu není slabá skladba. Všechny do sebe zapadají a navazují na sebe, a to i přes širokou škálu stylových prvků.

Gojira vydala obrovsky silné a inteligentní album, kterému nechybí ani cit a emoce. Navíc je dobře poslouchatelné, aniž by se kapela vzdala svých experimentálních tendencí. Fanoušci Gojiry, kteří hledají čistý adrenalin a tu shora uvedenou drtivou brutalitu z něj možná nebudou stejně nadšení jako já, který jej považuje za jejich nejlepší album a současně i za jedno z nejdůležitějších heavy music alb letošního roku.

90%

Track list:

  1. Born for One Thing
  2. Amazonia
  3. Anoder World
  4. Hold On
  5. New Found
  6. Fortitude
  7. The Chant
  8. Sphinx
  9. Into the Storm
  10. The Trails
  11. Grind