Obrázek k článku RECENZE: Za vším hledej ženy. Marie Kieslowski zkoumá, jak je to v české hudbě
| Josef Vlček | Foto: Richard Hodonický

RECENZE: Za vším hledej ženy. Marie Kieslowski zkoumá, jak je to v české hudbě

Písničkářka Marie Kieslowski vydala v prosinci loňského roku album Je všechno dobrý? a teď k němu připojila knihu stejného jména, sbírku rozhovorů s kolegyněmi zpěvačkami Klárou Vytiskovou, Nikolou Muchou, Marií Puttnerovou, Olgou Königovou, Bárou Ungerovou, Markétou Foukalovou a Lenkou Dusilovou. Je to zajímavý pokus zachytit úděl žen v populární hudbě, ač jen u interpretek určitého druhu, které oslovují spíše intelektuální publikum střední generace.

Hlavním tématem rozhovorů Kieslowské je mateřství a problémy, které s tím přichází pro kariéru zpívajících žen, popřípadě také sexismus kdysi a nyní. Nejsou to vždy úplně veselé příběhy, ale otevřenost, se kterou zpěvačky o sobě mluví, si zaslouží pozornost. Není to samozřejmě nic vyčerpávajícího, protože si autorka vybrala silné osobnosti, schopné takové problémy s malými nebo žádnými potížemi ustát. Pro celkový obraz chybí ty, jež rodinný život nebo nevábná role ženy v mužském souboru vyřadila ze hry. Dobře víme, že rodina je problémem i u mužů. Kolik nadaných muzikantů nechalo nejisté hudební dráhy ve chvíli, když se začali vážně podílet na partnerském životě.

Autorka se ale nezabývá jen hluboce ženskými problémy. Většinou rozehřívá dialog otázkami, obecně nebo konkrétně se týkajícími tvorby, nebo se k nim v průběhu rozhovoru cíleně dostává. A tady se místy přibližuje až k podstatě jejich umělecké činnosti, motivaci a tvůrčím postupům. Někdy – třeba u Lenky Dusilové nebo Olgy Kőnigové – se jí z umělkyň povede dostat zajímavé a inspirující postřehy nebo cenné biografické informace, které vysvětlují to či ono v jejich díle.

Formálně Kieslowski používá zajímavý trik, jak psát i o sobě. Když pokládá otázku, mluví dlouze sama o svých zkušenostech. Třeba řekne: „Mám to podobně. Až s dětmi jsem začala péct chleby, vařit a uklízet jak blázen.“  Když to použije v každém hovoru několikrát a snaží se přitom neopakovat, průběžně udělá ještě navíc jedno interview - sama se sebou. A protože na konci přidá na pár stránkách kus své autobiografie, čtenář může mít pocit, že je to kniha hlavně o ní a ostatní zpěvačky jí dělají jen stafáž k vyjádření jejího já. Ovšem ani to není nezajímavé. Ať už z hlediska málem pozdní matky (první dítě ve třiatřiceti, druhé v pětatřiceti) nebo z hlediska její umělecké dráhy.

Kromě hlavní roviny rozhovorů se po stranách hlavního textu objevují výňatky z mailové korespondence s interviewovanými osobami a jejich biografie. Mezi jednotlivými kapitolami jsou texty písní Marie Kieslowski a dokonce QR kód, na jehož základě si můžete stáhnout její stejnojmennou desku. Tím vším se z knížky stává koláž, sice zůstává stále ještě přehledná (hlavně díky barevnému grafickému provedení jednotlivých složek), ale zároveň trochu rozptylující. Knize kvůli tomu chybí tah dopředu.

Ale jinak je to hezké dílo, z jehož obecných poselství a hodnot lze čerpat inspiraci a podněty i za několik let.