Už samotný název napovídá, že nepůjde o klasické autorské album. Covers, Collaborations & Collages je mozaikou, výběrem z archivů, nečekaných spojení a osobních poct. Tankian tu dává dohromady skladby, které by jinak možná zapadly, a z jejich fragmentů staví nový celek.
Skladby jako Electric Dreams nebo Things Unspoken ukazují Serje v nejčistší podobě. Hlas zní otevřeně, bez zbytečných efektů, doprovázený minimalistickou produkcí, která nechává vyniknout každé zašeptané slovo. Jeho civilnější poloha překvapivě funguje a dává desce zvláštní magnetismus.
Vedle coververzí a šuplíkových skladeb tu hrají velkou roli spolupráce. Tankian se tentokrát obklopil jmény, která mu pomohla roztáhnout zvuk do šířky, od elektronických producentů po filmové skladatele. A Seed s Deadmau5em stojí na jemném elektronickém podkladu, zatímco Apocalyptic Dance s Lucasem Vidalem evokuje filmovou scénu z konce světa.
Tankian balancuje mezi melancholií, introspekcí a přijetím. Tentokrát není aktivistou s megafonem, ale pozorovatelem, který si dovolil být zranitelný. Z jeho textů mizí politická ostrost a nahrazuje ji osobní rovina, přemýšlení o čase, lidskosti, tvůrčí únavě. A přesto se mezi řádky objevuje jeho typická ironie i smysl pro absurdní kontrasty, které připomínají, že jde stále o autora s jasným rukopisem.
Hudebně se deska pohybuje na hranici mezi komorním popem, alternativou a artrockem. V některých momentech přechází až do lehce kabaretní nálady, ne však teatrální, ale spíš poeticky ztišené, jakoby hrála pro několik posluchačů v zadním pokoji malého divadla. A právě tady Covers, Collaborations & Collages získává svou největší sílu.
Ne všechny skladby ale mají stejnou sílu. Některé spolupráce zní spíš jako milý experiment než promyšlená kompozice a občas se album rozpadá do několika nálad, které spolu zcela neladí, což je například problém u Kneeling Away From The Sun.
Z Covers, Collaborations & Collages nelze cítit snahu o přelomové album. Je to spíš sbírka malých hudebních příběhů, které dohromady tvoří dojemnou, vkusnou a neokázalou zpověď. Tankian zkrátka stárne s noblesou a ukazuje, že k síle někdy není potřeba křičet.
Verdikt: 70 %
Novinka Serje Tankiana je citlivým a promyšleným albem, které nestaví na efektech, ale na emocích. Není to revoluce, ani další „Toxicity“. Je to dospělé, intimní dílo, které odmění pozorného posluchače a nabídne mu pohled na umělce, který už dávno nepotřebuje dokazovat, že umí být hlasitý.