Hodí se dodat, že festival byl už koncem února kompletně vyprodaný, s kapacitou areálu Little John’s Farm kolem 100 000 lidí. Dost k neuvěření co? Když si vzpomeneme na zatím největší tuzemskou akci RFP Hope s kapacitou 7000 lidí. Obrovský areál festivalu měl tentokrát oproti minulým ročníkům hned dvě hlavní venkovní stage (West a East) a k tomu pět krytých.
Program otevírali v pátek v poledne na West stage domácí Nothing But Thieves. Obrovská radost a euforie z toho, že tu můžeme být, byla znát všude kolem. Konečně se mačkat před stageí, pít pivo a užívat si skvělou muziku s kámošema. A tohle všechno tři dny a tři noci. Když jste ty noci prožívali radši někde jinde, než ve stanovém městečku, které nikdy nespí, museli jste se nechat každý den před novým příchodem do areálu otestovat v rámci tamního systému NHS. A nebo si zajít do drogerie pro samotesty, které vám dali zadarmo. Otestovat se a poslat kód testu do systému NHS. Britský systém funguje směrem k turistům (v porovnání s naším) o něco vlídněji, a tak to nebyl ani moc vopruz.
S interprety to taky zamávalo. Bylo jen málo z nich, kteří by během setu nezmínili, že tahle rok a půl dlouhá pauza byla fakt na houby a je skvělý být zpět. Stormzy to vtipně deklaroval na projekcích v úvodu před svojí show. Tady citoval sám sebe když před časem slíbil, že bude na Readingu mejdan. A ten taky byl! Ohňostroj odpálil hned u prvního songu společně s kytarovým sólem jako blázen. Ze světel to chvílemi bylo až na epileptický záchvat. Pamatujete si taky jeho vizuálně fakt strohou show loni v pražské Tipsport areně? Tenhle cirkus působil chvílemi až úsměvně, ale každý chápal pointu. Přestřel měl uhasit žízeň po nabušených shows a zvuku, co z vás vytřese duši. A to se taky stalo. Z prvního dne stojí za to vypíchnout skvělá vystoupení Inhaler, Sama Fendera, Catfish and the Bottlemen, Sea Girls nebo Declana Mckenny.
I v sobotu se vyplatilo být v areálu brzy, KennyHoopla obsadil BBC Radio 1 Dance stage už kolem půl druhé a o pořádný riot bylo zaděláno záhy. Bezprostřednost kluka, který před pár dny oslavil dvacáté čtvrté narozeniny, a jasné sdělení fungují okamžitě. Jméno, které stojí za pozornost v rámci Rock For People 2022, kde je už oznámeným interpretem. Společně s ním Baby Queen, Bad Nerves, Neck Deep, Sophie and The Giants nebo Wargasm - tihle všichni byli k vidění na Readingu 2021 a budou příští rok na Rock For People – vyražte!
Že je od vydání desky na main stage krátká cesta potvrdili třeba easy life. Ti svojí debutovou nahrávku vydali teprve letos v květnu. Když u songu Skeletons vyzval zpěvák Murray k moshpitu, šlo spíš o jeho splněný sen, než o vygradování atmosféry, ale sranda byla. Sigrid se nechala s kapelou točit před příchodem na stage a my tak nepřišli o její roztomilé zaskočení z afmosféry a toho, že se TO konečně děje. Rapper Slowthai si mazácky poradil i s Glastonbury dva roky zpátky, s lehkostí a zase jen v ponožkách se prosmál celým setem. V závěru hodil hned čtyři svoje nejznámější spolupráce z 2020 – feat u Gorillaz na tracku Momentary Bliss, My High s Dislosure i Feel Away s Jamesem Blakem. Ale největší riot vyždímal z crowdu s Deal Wiv it s Mura Masa. Ještě jednou se lidem vysmát a na shledanou! Headlinery druhého dne byli The Wombats, Two Door Cinema Club, Disclosure a program zavírala na hlavní stage americká hvězda Post Malone.
Na Readingu bylo letos taky hned několik secret gigů, které byly oznámené jen pár hodin nebo dní předem. Do line upu tak přibyl Jake Bugg, Frank Carter i Larry Pink The Human. Larry Pink je projekt Laurieho ze Slaves, který se loni musel vypořádat s úmrtím svojí ženy. Jako cestu, jak to zvládnout, zvolil i tuhle svou žánrovou odnož.
Tahákem třetího dne měli být společně s Liamem Gallagherem původně Queens Of The Stone Age. Ti cestu ze Států nakonec kvůli složitostem spojených s turné během covidu odpískali. V poslední den se taky dost navýšil věkový průměr lidí v areálu. Minimálně o 15 let směrem nahoru - holky s glitrama na tvářích vystřídali pánové v tričkách Oasis.
Koncem července byli místo QOTSA oznámení Biffy Clyro, trojka ze Skotska přivezla loni vydanou desku A Celebration of Endings. Obrovskou stage doplnili dva doprovodní členové kapely a houslistky. Nové album vyplnilo skoro celý set, na starší songy zavzpomínali jen songem Living Is A Problem Because Eveerything Dies z alba Puzzle z roku 2007. Ještě před nimi opanoval hlavní West stage nám dobře známý Yungblud, taky jste měli to štěstí vidět ho ještě v lednu 2019 ve Futuru? To už se nejspíš nepovede.
Liam Gallagher se postaral o parádní závěr. V parce a slunečních brýlích jako vždycky a kapelou odehrál věci ze sólovek a vybral i několik z repertoáru Oasis. Songem Live Forever vzdal hold zesnulému Charlie Wattsovi z Rolling Stones a na cestu domů tam poslal ještě Wonderwall, který si s ním zazpívali úplně všichni. Víc parádní konec festivalu si ani nešlo přát.
Jako živá voda působil tenhle třídenní výlet mimo realitu. Maximální radost z toho, že někde, a ne tak daleko od nás, se už svět vrací vlastně do normálu. Asi si všichni dokážeme představit, že by svět bez festivalů taky existoval, byla by to ale strašná nuda. Příští rok si to snad už všichni užijeme naplno.