Obrázek k článku The Last Internationale: Kiss jsou bezva, splněný sen bylo hraní s Neilem Youngem
| Šárka Hellerová | Foto: Live Nation

The Last Internationale: Kiss jsou bezva, splněný sen bylo hraní s Neilem Youngem

Newyorská kapela The Last Internationale na konci března v Portugalsku startuje turné a těší se na sedm týdnů v Evropě. Do pražského klubu Rock Café dorazí 6. dubna. Předskakovat jí budou Taipei Houston.

V jednu hodinu odpoledne, kdy spolu hovoříme, přiznávají, že teprve vstali. Jedním dechem dodávají, že se nemůžou dočkat koncertů, na kterých budou hrát písně z nového alba TLI3. „Koncerty jsou už snad jediným místem, kde neplatí žádná pravidla,“ těší se zpěvačka Delila Paz. „I když i kluby už se snaží zavádět nejrůznější regulace typu zákazu skákání z pódia, pořád je to svobodné místo,“ myslí si kytarista Edgey.

Svedla vás dva dohromady hudba, nebo něco jiného?

Delila: Bylo to všechno dohromady. Seznámili jsme se v době, kdy jsme oba chodili na různé demonstrace. Já v té době jela v blues a folkové hudbě spojené s různými protestními hnutími. Nebyla sice už šedesátá léta, ale já měla trochu pocit, že jsou. Zasáhla nás raná tvorba Boba Dylana a podobně. Rádi jsme proto hráli na nejrůznějších protestních akcích.

Kdy jste na nějaké vystoupili naposledy?

Edgey: Pořád to děláme. Během pandemie jsme se účastnili menších akcí, nešlo jen o protesty, online i naživo jsme podporovali různé charitativní organizace. Hrajeme pro dobrou věc tak často, jak jen můžeme. I tady v Portugalsku nás požádali, jestli bychom se nezúčastnili stávky učitelských odborů. Přijeli jsme sem dřív, abychom se připravili na turné a ukázalo se, že v březnu tu lidé dost rádi vychází do ulic, což je nám sympatické.

Píše se o vás, že jste radikální. Edgey, vy jste někde říkal, že pro vás to znamená, že neříkáte fráze jako, že chcete něco podpořit, ale že otevřeně mluvíte o tom, že je třeba zatočit s touhle nemocnou společností…

Edgey: Přiznám se, že si nepamatuji, kdy jsem tohle říkal, už jsem o nás četl hodně věcí vytržených z kontextu. Navíc toho namluvíme hodně a občas si protiřečíme. Nicméně co jsem se asi snažil říct, je, že se nevěnujeme jenom jednomu tématu. Hodně kapel si vybere jedno, které je pro ně řekněme bezpečné – takové, jehož podporou nemůžou nic ztratit. Například starost o životní prostředí je bezpečné téma. V poslední době je populární útočit na Trumpa, takže když ho v rámci proma k desce pozurážíte, jste v klidu. Kritika jiných politiků už může být šikmá plocha. Podobné je to u dalších umělců – hollywoodští herci také často za něco bojují, ale když se na to podíváte zblízka, zjistíte, že to je úzká škála problémů, o kterých hovoří. My se angažujeme v mnoha otázkách a některé z nich nám na popularitě nejspíš nepřidají. Teď třeba podporujeme osvobození Juliana Assange, o čemž většina lidí radši ani nediskutuje. Mně je jedno, co si kdo myslí, mluvím o tom pořád.

Zmínil jste promo k novému albu, tak pojďme upozornit na to vaše aktuální, které vychází poslední březnový den. Co ho nejvíc ovlivnilo?

Delila: Orwellova kniha 1984 ho nasměrovala tematicky. Není jen o cenzuře, ovlivnila mě celková atmosféra toho románu. Ale jako obvykle mě při psaní inspirovaly i osobní věci jako láska a nejrůznější trápení.

Edgey: Dystopická společnost a obava, že do ní směřujeme. Velký bratr tě sleduje. Na albu se objevuje téma ztráty svobody a koncentrace moci. I to je, stejně jako niternější texty na albu, založené na věcech, co zažíváme a pozorujeme kolem nás. Politika se tu potkává s osobními prožitky, se kterými se může ztotožnit každý.

A po hudební stránce? 

Delila: Začali jsme objevovat svět syntezátorů a poprvé je v některých písních použili. Navíc jsme si desku tentokrát produkovali sami, což byla dobrá tvůrčí zkušenost. Víc jsme si se vším hráli a zkoušeli přidávat různé zvukové elementy.

Edgey: Kromě toho, že si Delila koupila syntezátory, začala poslouchat Whitney Houston. Zdálo se mi trochu nebezpečné mixovat synťáky s melodiemi inspirovanými poslechem Whitney Houston. Ptal jsem se jí, co na to řeknou fanoušci, ale nezaváhala ani vteřinu a poslala mě do háje, že si bude dělat co chce. Měli jste jí vidět, celý den si hrála se synťáky a bavila se nejlíp ve svém životě. Neměl jsem ani otvírat pusu a zpochybňovat to. Třeba navíc oslovíme i pár příznivců mimo milovníků tradičního rocku.

Absolvovali jste turné s mnoha kapelami. Bylo něco z toho pro vás doopravdy splněným snem?

Delila: Třeba loni jsme koncertovali s Kiss. To bylo bezva. Moje máma byla kdysi zakoukaná do Paula Stanleyho, takže byla naprosto nadšená. Taky jsme hráli před Neilem Youngem a to bylo asi nejvíc. Patří k našim nejoblíbenějším umělcům.

Edgey: Pro mě byl nejúžasnější moment, když jsem potkal Toma Morella. Pro mě je kytaristou číslo jedna, je můj idol. Přišel dokonce na náš koncert, tak jsme se seznámili! Bylo tam tehdy jen pár lidí a stál tam i on a užíval si naši hudbu. Bože, to bylo něco. A stalo se to ještě předtím, než jsme získali nahrávací smlouvu.

Delila: Později jsme s ním i jeli na americké turné, a to bylo jedno z nejpříjemnějších. Když mě pak pozval do písničky Radium Girls, na níž se podílely i Aimee Interrupter z The Interrupters, Naděžda Tolokonnikovová z Pussy Riot a Mish Wayem z White Lung, dost mě to potěšilo.

Seznamte se

V roce 2014 The Last Internationale vydali svůj debut We Will Reign u labelu Epic Records. Bubnoval na něm tehdy Brad Wilk z Rage Against the Machine. Druhou desku Soul On Fire produkoval Tom Morello, který za bicí posadil Joeyho Castilla z Queens of The Stone Age. Své třetí, aktuální album TLI 3 ale zpěvačka Delila Paz a kytarista Edgey vydávají nezávisle. Loni v Praze předskakovali Kiss, během své kariéry sdíleli pódium i s řadou dalších velikánů. Hráli například  před Neilem Youngem, Tomem Morellem, Guns N' Roses, Deep Purple a dalšími.