Od té doby mě fenomén předkapely zajímá. Myslím, že celé se to vyvinulo z koncertních akcí v první polovině šedesátých let. Tehdy jezdili na koncertních šňůrách po Anglii ne dvě, ale často čtyři kapely. Říkalo se tomu package tours. Však bylo to mnohem jednodušší než teď. Technické vybavení bylo proti dnešku jednoduché, stačilo jen vyměnit bicí a připojit kytary. Navíc britské kapely liverpoolské vlny neměly nijak rozsáhlý repertoár. Obvykle jim stačilo nějakých pětadvacet až pětatřicet minut. Dokonce ani Beatles v té době nehráli déle.
Jak se doba měnila, narůstaly ambice hudebníků i jejich repertoár. Čtyři kapely, to už byl luxus, který by spíš připomínal festival. Začalo se jezdit po dvou. Jedna kapela ale musela být první. Logicky to musela být ta méně významná. A protože termín „opening band“ čili předkapela působil poněkud ponižujícím dojmem, začalo se na plakáty psát „guest“ nebo „guest appearance“.
Dělat kapele hosta není na jedné straně nic příjemného. Velká většina diváků jde na hlavní hvězdu a tohle berou jako vycpávku, na kterou není třeba se soustředit. Sál je ještě poloprázdný, lidé se mezi sebou baví, evidentně je vystoupení nezajímá. Občas zpěvák zavolá: „Těšíte se na…?“ a lidi aspoň na moment zajásají. Občas to vyzní trapně a podlézavě.
Na druhou stranu je to pro hosta obrovská zkušenost. V obrovské hale musí bojovat o každého posluchače. Testují si, na co masa lidí z jejich tvorby bere a co nefunguje. Prostě je to velká škola, která se určitě vyplatí. I když je třeba říct, že v posledních letech kariéra řady kapel končí právě tímto mezistupněm. Headlinery se stanou tak leda na přehlídce kapel z jejich rodného města.
Když to teď píšu, přemýšlím, jestli mě nějaký host někdy zaujal. Vzpomněl jsem si na jeden koncert Rolling Stones ve Sportovní hale na Výstavišti v roce 1998. Předskakovala jim irská rodinná dívčí kapela The Corrs. Holky byly tak dobré a tak přesvědčivé, že ke konci jim stáhli hostitelé hlasitost, aby se publikum zklidnilo, než přijdou na pódium božští Jagger & spol. Trochu mě to urazilo, ale když zpíval Jagger dva metry ode mě, tak jsem na tu pohanu brzy zapomněl.