Thomas Alva Edison přišel s prvním phonographem v roce 1887. Nosičem zvuku byl váleček, potažený zvukovou fólií. Vešly se na něj zhruba dvě minuty hudby, což znamenalo, že se na něj dostávaly jen skladby velmi stručného charakteru. Špičku této éry představuje deset árií, které natočil Enrico Caruso v jednom milánském hotelu v roce 1902.
Vrchol válečků byl zhruba v roce 1912. Pak je začal válcovat vynález Emila Berlinera, šelaková gramofonová deska. Začala na dvou a půl minutách a ke konci své obliby se dostala až ke třem minutám. Na rozdíl od válečku měla záznamem pokryty obě strany, takže se na desce objevily dvě skladby nebo také třeba jen jedna, která se dostávala s pauzou na obrácení desky až k šesti minutám. To už se něco dalo složit! Zpočátku byly šelakové desky na různé otáčky – standard 78 otáček se uchytil až v roce 1925.
Šelaková éra trvala až do roku 1950, ale v některých zemích, například v Indii nebo na Filipínách se dostala až do let šedesátých. Existovalo už i něco dlouhohrajícího – jakési knihy nebo krabice s několika deskami. Díky tomu vznikl pojem „album“. Snadno rozbitné šelaky se staly první retro módou v oboru – už na konci šedesátých let se objevilo několik pokusů o jejich comeback. Marných pokusů, nutno dodat.
Moji hudbymilovní rodiče měli nějakých padesát nebo šedesát šelakových desek většinou ze čtyřicátých a padesátých let. Jejich přehrávání bylo pokaždé něčím jako posluchačskou párty, soustředěným poslechem, neboť každé tři minuty se musela otáčet deska. V době, kdy svou sbírku sedmdesát osmiček přehrávali, ale už existoval nový nosič. Firma Columbia vyvinula a v roce 1950 dodala na trh první mnohem robustnější nosiče – vinyly čili populární LP s až dvacet minutami hudby na každé straně. Jejich konkurent RCA Victor přišel s menším, sedmipalcovým formátem, známým jako singl, na který se vešly dvě skladby, každá klidně i pětiminutová. Takže šelaková éra trvala jen nějakých třicet let.
LP a SP éra se plně rozvinula v šedesátkách a totálně ovládla světový trh. Kolem nich se zformovaly základy dnešního gramoprůmyslu. Hůře rozbitné nosiče ve své době skýtaly neuvěřitelně rozsáhlý časový prostor a dávaly muzikantům rozlet ke vzniku rozsáhlejších kompozic, které najednou mohly směřovat k různým uměleckým projektům. Bez vzniku tohoto formátu by se asi nikdy nezrodil art rock, jazz rock, koncertní záznamy, koncipovaná alba.
Zrodily se i paralelní formáty – různé druhy magnetofonových kazet, desetipalcová alba nebo na obvykle 4 skladby rozšířené singly – EP desky.
A zase uplynulo třicet let a v průběhu osmdesátek se objevilo CD. Na přání gramofirmy Columbia se na něj vejde 74 minut, což je délka Beethovenovy Deváté. Vyvinuto bylo v roce 1979, první komerční deskou, která se na něm objevila, byli Visitors od skupiny ABBA. U nás CD nosiče s brutální rychlostí nastartovaly na přelomu let 1992 až 1993.
Cédéčka pomalu končí. Plně je nahradily digitální formáty mp3 nebo FLAC a hlavně streamovací služby. Poprvé od vzniku hudebních nosičů se hudba stala nehmatatelnou. Není potřeba žádný přehrávač, žádné police na desky… A komu se po hmatatelném dojmu stýská, jede v revivalové módě vinylů. Nebo si přidá obrázky na nějakém videoklipu.
Proč to vyprávím? Je zajímavé, že každá éra zvukových nosičů trvala plus minus něco kolem třicet let. Za tu dobu se vždycky podařilo vydat všechno podstatné, co předchozí éry jednotlivých hudebních nosičů přinesly a to se ještě stihlo publikovat spoustu dalšího, nového hudebního materiálu. Zhruba deset let aktivního využívání streamovacích služeb už máme za sebou. Co bude následovat příště?
A víte, že existoval český zpěvák, který vydal za svého života své nahrávky na všech nosičích - od šelaku až po digital? Samozřejmě, Karel Gott! Jak mi sám potvrdil, jeho první singl Careless Love vyšel někdy v jednašedesátém i na 78 otáček. A na druhou stranu jeho duet s dcerou Charlotte Elle Gottovou Srdce nehasnou už měl premiéru jako videoklip a digitální singl.