Pokud si pamatuji, původně jsem tento termín vnímal v mládí v souvislosti s tradičním jazzem, který se snažil oživit a napodobit hudbu z New Orleansu a Chicaga z dvacátých let. Časem se tento termín začal používat v širším slova smyslu. Dnes pod ním najdeme buď kapely lokálního typu, které se snaží hrát repertoár některé oblíbené světové či domácí skupiny, nebo jde o soubory, které pokračují v hudební tradici nějakého souboru, z něhož už zbyly jen trosky.
První případ může zahrnovat kapely, které stoprocentně imitují svůj vzor. Jen v Čechách je jich nepřeberné množství – v průběhu let se objevil například Metallica Revival Band, Abba Stars, Janis Joplin Revival, Nirvana Czech Tribute Band a dlouhá řada dalších. Mirek Imrich z Tanga měl vyhlášený Rammstein Revival a čeští queenovští Queenie jsou tak úspěšní, že vyprodají dvakrát za sebou O2 Arénu. V takových kapelách hrají obvykle výborní profesionální muzikanti, přičemž mnozí z nich berou podobné projekty jako formu oddychu od svých klíčových jobů.
Jiným typem takových kapel jsou zábavové kapely všeho druhu. Třeba Jiří Schellinger Band, Kroky Dva nebo prý existoval také Elán KontraBand. Je prokázáno, že nejvíc revivalových kapel české provenience má Kabát. Znalci tvrdí, že se skrývají pod názvy Vaťák, Šusťák nebo Zimník. Prý bychom jich našli po republice víc než půl tuctu.
Našli bychom i pár bizarních projektů. Před dvaceti lety jsem například viděl v Ostravě na Stodolní Těžkej Pokondr Revival – dva chlápky v černých brejlích, kteří kroutili zadky a do playbacků předstírali (údajně za dva tisíce za kšeft), že jsou Pokorný s Ondráčkem. A nedávno jsem se od Hmyzáka, původního člena freak outového sdružení Ženy, doslechl, že prý existuje skupina Ženy Revival. To bych opravdu chtěl vidět. Kdo zná šílené opusy Žen, ten si to nedovede představit.
Stále aktivnější jsou některé zahraniční revivaly. Jen v poslední době jsem zaregistroval, že tu vystupují nebo budou vystupovat Creedence Revived, Dire Straits Experience, Abba Revival nebo francouzští ZZ Top Experience. Před nějakou dobou jsem dokonce v penzionu Lívanec v Horním Bezděkově viděl hrát skupinu Hundred Seventy Split, která hraje skladby Ten Years After.
Hundred Seventy Split jsou příkladem druhého specifického druhu revivalových kapel. V jejich čele obvykle stojí jeden z bývalých členů původního souboru. V jejich případě to je původní baskytarista Ten Years After Leo Lyons. Podobným příkladem jsou například Ian Paice´s Purpendicular, v nichž šestasedmdesátiletý bubeník Deep Purple kolem sebe soustředil partu mladých muzikantů, kteří hrají purplovskou klasiku. Je zajímavé, že leadery takových revivalových kapel obvykle nejsou ti hlavní muzikanti, kteří určovali původní nastavení a repertoár slavného bandu, ale bubeníci nebo basisté, kteří stáli v dobách největší slávy tak trochu na vedlejších kolejích. Platí to například i o Sweet nebo Slade, kteří sice v názvu nepřiznávají, že jsou revival, ale v podstatě z tohoto úhlu pohledu revivalovými kapelami jsou.
Nic proti tomu, většina takových revivalových kapel je hodně dobrá a mladí kluci hrají rockovou klasiku jako bozi. Takoví Purpendicular jsou vynikající parta, která hraje mnohem líp, než purplovští staříci v oficiální sestavě. Ale chybí tomu ten ozón kolem osobností, které tu původní partu tvořili. Ale brzy přijde doba, kdy jiné než revivalové kapely už v žánru klasického rocku existovat nebudou. Jejich množství poroste s tím, jak pomalu odchází generace hvězd, narozených mezi roky 1940 a 1950.