Nechme teď stranou názor některých pravidelných hostů, kteří tvrdili, že „je to jedno, hlavně, že buším“. Většina z nás tehdy byla už nejméně jednou ženatá, sex jim přestal být lovem a stával se denním chlebem, který se nerad jí suchý. Bylo tedy co srovnávat.
Pokud si dobře pamatuji, shodli jsme se na dvou variantách. První bychom mohli nazvat „když ptáčka lapají“. To znamenalo hudbou okouzlit potencionální nový objekt. Součástí předchozího dialogu ještě dávno mimo útulné prostředí, vhodné k aktu, by měl být kromě jiného průzkum hudebního zájmu okouzlující bytosti, s níž jsme měli jisté úmysly. V osmdesátkách to velmi často, ba skoro vždycky nebyla příjemná zjištění. Pravověrní rockeři od našeho stolu museli počítat s tím, že je při aktu lásky čeká Zagorová, Gott, Bartošová, v horším případě dokonce Michal David. Kdosi si dokonce stěžoval, že jeho partnerka při té příležitosti spustila z magnetofonu Hutkovo album Stůj, břízo zelená! I když uznával, že to svědčí o dobrém profilu dívčiny, neboť šlo o desku zakázaného umělce, on sám to bral jako urážku.
Je zajímavé, že ve všech těch případech byla většina pro tu chvíli ochotna zapomenout na svůj vybraný vkus a vyměnila Jethro Tull, Pink Floyd nebo The Doors za opovrhovaný český pop. Příroda je mocná čarodějka.
A co v manželství? Vzpomínám si, že výběr hudby pro intimní chvíle už byl ve většině případů plně v gesci manžela. Převažovaly delší artrockové kousky, protože art rock tehdy v osmdesátkách letěl, a když člověka přestávala bavit mechanická každodenní činnost, bylo aspoň co poslouchat. Důležitější než sama hudba byla forma přehrávání. Otáčení dlouhohrající desky po každých dvaceti minutách bylo frustrující a mnohdy zničilo dobře rozdělané dílo. Magnetofonový pásek nebo kazeta byla pro tyhle příležitosti mnohem praktičtější.
Pokud si dobře pamatuji, shodli jsme se, že nejlepší skladbou pro posilování milostného aktu je pro nás chlapy Heroin od Lou Reeda. Skladba se několikrát pomalu rozjíždí k extatickému vrcholu. A také jsme museli jednomu kamarádovi vysvětlit, že když do výběru zasahuje jeho manželka a pouští mu přitom od Ivana Mládka Brno je zlatá loď, za děvčaty z Brna choď, není to proto, že by ji zpívající bendžista eroticky excitoval, ale aby mu zas a znova i v těchto chvílích připomínala jeden jeho nedávný brněnský úlet, který se provalil.
Měl bych přidat nějakou perličku na závěr této veselé vzpomínky. V té době jsem měl kamarádku, velmi kultivovanou mladou dámu se slušným hudebním rozhledem. Jednou se nějak zapletla do bleskového vztahu s jedním z mých přátel a pozvala ho k sobě domů. Měl bych dodat, že milovala bicí nástroje. Sám jsem pro ni různě vypůjčoval alba s dlouhými bicími sóly. Toad od The Cream, Moby Dick od Led Zeppelin, Refried Boogie od Canned Heat, něco od Buddyho Riche… Bylo mi proto jasné, co ho čeká.
„Tak jaké to bylo,“ zeptal jsem se po čase.
„Bezva, akorát mě ještě dva dny po tom hrozně bolela hlava.“
Seriál textů Josefa Vlčka nazvaný Vlčkovize vychází každé pondělí na webu Headlineru. Přináší vzpomínky hudebního novináře i pohledy na současnou hudební scénu.
Foto: Jan Kolman