Právě tahle skupina přijela téhož roku jakousi náhodou na Mezinárodní jazzový festival do už znormalizované Prahy a kromě Valentinské svity zahrála v Lucerně i pár dalších kousků z prvních dvou desek s novým kytaristou Davem Clempsonem. Pro kluka, který v té době neviděl naživo skoro žádnou anglickou špičkovou rockovou kapelu, to byl velký zážitek. Dodnes vzpomínám na fantastické sólo bubeníka Jona Hisemana a na geniálního saxofonistu Dicka Heckstalla-Smithe, který když nehrál, pokuřoval lulku a popel klepal rovnou do svého saxofonu.
Jakkoli ve mně bublal blažený pocit z úžasné hudby, odcházel jsem rozhořčený. Strašně mi vadilo, že jazzoví fanoušci při vystoupení Colossea ostentativně odcházeli ze sálu. Dávali tím všem ostatním najevo, že tohle není ta správná hudba pro jejich duše. Taková krásná muzika, takoví netolerantní posluchači! Nedávno jsem v jedné knížce našel dobový výrok jazzového publicisty Ludvíka Šeredy: „Snad hráli dobře, ale já jsem byl v páté řadě postižen záplavou decibelů natolik, že mi drnčel mozek v rytmu baskytary a v obavě o své nervy jsem odešel.“ Když jsem to tehdy četl, málem mě kleplo.
Pravda, podobné demonstrativní odchody pravověrných jazzových fandů se tehdy nosily – a nejen v českých kruzích! Dokonce si myslím, že mnozí v té době na moderně orientované koncerty chodili jen proto, aby mohli před zraky ostatních viditelně odejít. Říkal jsem si, že tohle bych nikdy neudělal. A jak tak zpytuju svou paměť, k podobnému protestnímu odchodu jsem se nikdy později neodhodlal, i když jsem viděl například pár úplně pitomých operních inscenací, které se daly dokoukat jen s velkým sebezapřením. I špatný zážitek přece patří do portfolia všeho, co člověk během života uslyšel.
Tu a tam si na svatého Valentýna tu čtvrthodinovou skladbu pustím a vzpomínám na celou jazz-rockovou éru začátku sedmdesátek. Z pohledu rockové hudby to byla jedna z vedlejších cest, ale než propadla do úplných klišé, vzniklo pár hodně dobrých a dodnes poslouchatelných nahrávek. Tak teď hledám příležitost, kdy bych si mohl pustit stejně krásnou desku Light As Feather od Chicka Corey. Možná 1. dubna, to je totiž kromě Apríla také Den ptactva.