The Emperor’s New Clothes (1990)
Kdybychom chtěli na jedné skladbě dokázat, že Sinéad O’Connor byla primárně alt-rocková hudebnice, The Emperor’s New Clothes je snad ten nejčistší příklad. Přímočará, melodicky minimalistická skladba s textem jako osten. O’Connor reflektuje řadu věcí, od tlaku společnosti přes spílání partnerovi až po proměnu těla a psychiky po těhotenství. „Zdá se to být roky, co jsi to dítě naposledy držel v náručí,“ bodne O’Connor už na úvod a nepoleví až do konce. Vynikající je i klip postavený na tančící zpěvačce. Její choreografie se postupně rozpadá z elegance v drásavé až neurotické pohyby, což v divákovi může vyvolat zvláštní neklid.
I Don’t Know How To Love Him (2007)
Singl z alba Theology dokazuje, jak citlivě uměla O’Connor pracovat s covery. Píseň z Jesus Christ Superstar v jejím akustickém podání překračuje hranice muzikálu do téměř táborákové podoby. Irské songwriterství a folk jdou často ruku v ruce a O’Connor v tomto směru svým způsobem jen dodržovala ostrovní tradici. I tak jde o zajímavý pohled a podání tvorby Andrew Lloyd Webera. Zároveň dokazuje, že když byla v kondici, dokázala být O’Connor naživo až hypnotizovat.
Fire On Babylon (1994)
Silná altrocková skladba (a nejoblíbenější píseň O’Connor autora tohoto článku) z bolestivé, avšak o to více strhující desky Universal Mother. Producent John Reynolds v rozhovorech občas vzpomínal, jak šílenou práci jim ve studiu dalo zachytit zpěvaččiny vokály, jelikož svým rozsahem zkrátka překračovaly pomyslné hranice klasické singlové produkce. Zadařilo se a výsledek je jedinečný. Za zmínku stojí i klip. Na první pohled vypadá jako každé druhé video rockové kapely v půlce devadesátek, pokud si však odmyslíme muziku, obstál by i jako krátký studentský film na hranici surrealismu a hororu.
No Man’s Woman (2000)
Důkaz, že O’Connor uměla složit i popovou píseň s chytlavým nápěvem. No Man’s Woman se řadí mezi její nejlepší singly, doboví recenzenti dokonce předvídali, že tohle je přesně ta píseň, která O’Connor, nedařící se celé devadesátky navázat na úspěch z počátku dekády, znovu vrátí do hry. Dnes už víme, že se to nestalo, na hitovosti No Man’s Woman to nicméně nic neubírá.
Success Has Made Failure of Our Home (1992)
Další cover, který O’Connor autorsky dost obohatila. Nespokojovala se s klasickým přezpíváním, písně jako kdyby připomínaly skládačku, kterou O’Connor rozložila na dílky a složila si ji celou jinak a po svém. Skladbě Success od Loretty Lynn přidala na dramatičnosti a pompéznosti, už ty dechy na úvod a orchestrální výprava jsou úplně jiný svět než honky-tonk country v původní verzi. A opět je tu ta zneklidňující naléhavost umocněná klipem, kde tentokrát O’Connor netančí, ale snaží se své pocity vyjádřit davu ve znakové řeči.
Take Me To Church (2014)
Na poslední studiovce I’m Not Bossy, I’m the Boss O’Connor řadu lidí překvapila. Výrazně změnila image a zvukově se vrátila k alternativnímu rocku typickému pro první dvě desky. Přidala na kytarách a ve výrazu dohnala to, co kvůli komerčnímu neúspěchu předchozí dekády publikum nemohlo moc vidět. Take Me To Church byl ukázkový singl. Přitáhl pozornost k desce, zaujal na první poslech, uspokojil fanoušky a měl potenciál zaujmout nové fanoušky. Čistá práce.