V roce 1992 statistici ve Spojeném království vinyly ze spotřebního koše vyřadili, protože většina hudební produkce se v té době prodávala na CD a kazetách. Jenže spotřební trendy se mění a prodeje vinylů ve Velké Británii loni dosáhly nejvyšší úrovně od roku 1990. Podobné je to i na druhé straně Atlantiku – v USA se loni prodalo 49,6 milionů kusů desek, což je o 14 procent více než v roce 2022. Mimochodem. předloni poprvé od 80. let prodej vinylů překonal prodej CD. A asi nikoho nepřekvapí, že na tom velkou zásluhu měla i Taylor Swift, jejíž poslední deska 1989 (Taylor's Version) byla loni nejprodávanější nahrávkou ve Spojeném království. Když loni na podzim vyšla, prodalo se jí v USA za šest dní 580 tisíc kusů. Ten týden se tak stal prodejně nejúspěšnějším od roku 1991.
Britský spotřební koš má více než 700 položek, ten český o několik desítek méně. Najdete v něm přenosný radiomagnetofon s CD přehrávačem i MP3/MP4 přehrávač, nahrané CD i DVD, ale na vinyly se u nás stále ještě nedostalo.
Tipy na hudbu, kterou u nás v rádiích neuslyšíte
Kapela Gravedweller mate názvem. Ten by evokoval death metalovou nebo hardcorovou úderku, ale skupina, která vznikla v roce 2017 v americkém Dallasu, zní jako by byla součástí alt-rockového boomu v 90. letech. Zpěv evokuje návrat Gavina Rossdala (Bush) v nejlepší formě, bicí, jako by do nich mlátil Dave Grohl na debutu nebo Taylor Hawkins na dalších deskách Foo Fighters.
Novinkový singl Gravedweller nazvaný Clementine připomíná i vzývá devadesátkovou pohodu, se záměrnou nečistotou zvuku. Energie a drajv je víc, než když občas ulítne některá nota. Clementine má schopnost přenést do doby někdy před třemi dekádami, kdy podobné pecky, dnes bangery, zněly na vlnách téměř každé rádiové stanice.
Kromě Clementine Gravedweller vydali i další novinku Geeked a navázali tak na singl Quiet vydaný na Silvestra loňského roku. I když kapela funguje od roku 2017, má za sebou pouze několik singlů a pouhá dvě EP. Debutové eponymní a Tissue (2022). Bylo by tak na čase, aby se skupina už konečně vytasila s debutovou deskou. Pokud se ponese v duchu Clementine, rádi si ji poslechnou i fanoušci ve věku otců muzikantů z kapely Gravedweller.
Trio Dehd z amerického Chicaga na začátku letošního roku oznámilo vydání novinkového alba Poetry, které vyjde 10. května. Po úvodním singlu Mood Ring dala kapela aktuálně k dispozici další skladbu Light On. Jednoduchou, vzdušnou věc stojící na přesných bicích, melodické base, jemné kytarové drobnokresbě a refrénovém nabírání na síle, kdy dochází k příjemné gradaci, kterou vokálně řídí kytarista a zpěvák Jason Balla (standardně většinu vokálů zastává basistka a zpěvačka Emily Kempf). Tato varianta ale rozhodně není na škodu a Dehd přichází s pohodovou novinkou, která uklidní a potěší zároveň.
„Tato písnička je jako svíčka v okně, světlo, které někoho dovede domů, pokud se ho snaží najít,“ řekl o aktuálním singlu Jason Balla, který se společně s kolegy v kapele dal do psaní nového materiálu hned potom, co dokončili turné k předchozí desce Flower of Devotion (2020). „V tu dobu jsme pouze dýchali, žili, jedli a spali. Jediné, o co nám tehdy šlo, bylo napsat věci na novou desku,“ popsala vznik Poetry Emily Kempf s tím, že desku inspirovala báseň Charlese Bukowského The Laughing Heart.
Kapela se s novou deskou vydá také na turné, které v červenci zavítá do Spojeného království a do Evropy. Ze zatím oznámených termínů se Dehd nejblíž českým hranicím představí 12. července v Berlíně, ale neminete je také na festivalu Werchter v Belgii, nebo na koncertech v Amsterdamu a v Paříži.
Krátký rock/metalový výplach. Tak svůj aktuální singl Green Shirt definuje anglické duo O. Nervní, dvě a půl minuty trvající smršť, s fantasticky dynamickými, přitom nijak neexhibujícími bicími, přináší energii, neklid i zkreslení. Jde o předzvěst debutového alba WeirdOs, které vyjde 21. června. A pokud bude znít podobně jako Green Shirt, bude debut saxofonisty Joe Henwooda a bubenice Tash Keary pořádnou jízdou.
Deska vyjde na labelu Speedy Wunderground, jehož majitel Dan Carey ji i produkoval a snažil se pomoci dvojici zachytit na albu živelnost jejich živého hraní. Nepřekvapí proto pouto O. s Black Midi, kteří kapelu vzniklou těsně před vypuknutím pandemie viděli hrát a vzali je s sebou na turné. O. tak bylo možné vidět v červenci 2022 na koncertu Black Midi v pražském Meetfactory, kde Joe Henwood už v tu dobu solidně zaplněnému sálu říkal, že zatím nemají vůbec žádné nahrávky a musí je teprve pořídit. V rozhicovaném Meetfactory tehdy O. dostali 30 minut a ukázali, že jsou velmi zajímaví a mají solidní potenciál.
Debutový singl OGO vydali O. koncem roku 2022, loni pak EP nazvané SLICE. Avizovaná novinka WeirdOs, pojmenovaná po oblíbené flanelce, kterou Keary ztratila a nakonec ji rozkousal pes, má být podle kapely „temnou, těžkou deskou založenou na lásce k riffovým basovým linkám, dubu, hluku a všem divným zvukům mezi tím“. Bubenice Tash Keary to upřesnila, že kapela je „čím dál hlasitější a intenzivnější. Experimentujeme s hlukem a našimi metalovými vlivy“.
WeirdOs obsahuje celkem deset položek a jestli ostatní písničky budou podobně strhující jako singl Green Shirt, je zde výrazný adept na nejlepší debut roku. V červnu si obrázek můžete udělat sami.
Projekt Bloomsday newyorské zpěvačky a kytaristky Iris James Garrison ohlásil vydání své druhé desky. Jmenuje se Heart of the Artichoke a vyjde 7. června. Prvním singlem je Dollar Slice, křehká, jemná, hřejivá skladba s nádechem amerického country. Garrison dává zabarvením svého hlasu vzpomenout na Dolores O'Riordan. Od kapely se jí dostává skvělého supportu – nikdo nevyčnívá, aby na sebe zbytečně nestahoval pozornost. Dollar Slice je niterná věc, která která chytá za srdce, přitom když se do toho Garrison v závěru hlasově opře, má to sílu i tah a nabízí tak širší záběr svého rejstříku.
„Nejsem věřící, ale mám ráda myšlenku mystické, vyšší síly – ať už to znamená cokoliv – která mě vidí a vyvolává ve mně cosi, co se snažím zhmotnit v hudbě,“ konstatovala Garrison v souvislosti s novinkou, která vznikla během deseti dnů. Tvorba Iris James Garrison evokuje pohled do zrcadla a vzpomínku, vše zarámované do jediného obrazu. Na Heart of the Artichoke, která navazuje na debut Place to Land (2022), vypráví o zázracích všednosti, vzpomínkách, které se stávají nejen nezapomenutelnými, ale téměř posvátnými, i o tom, jak udržet přátelství.
„Duchové minulosti se stále objevují a pronásledují mě,“ říká Garrison, „ale já se pohybuji v tom, co mám a vidím. Všechny písně na nové desce jsou o milovaných lidech, o osobních zápasech s tím, jak některé věci dostat z hlavy a dokázat žít přítomností,“ říká Garrison o Heart of the Artichoke, ódě na to, jak léčba člověku umožňuje rozkvést.
Necelý půlrok po vydání druhého alba Électrons libres du Québec se kanadské trio Population II přihlásilo se singlem R.B. Jde o předzvěst EP Serpent Échelle, které vyjde 17. dubna. Novinka nabízí zkreslené kytary, psychedelický zvuk i neoposlouchanou francouzštinu. Hutný rytmický spodek doprovází výrazný kytarový part, který nasvěcují plochy syntezátorů. Jde o neskutečně pulzující nahrávku, která člověka na koncertě musí odpálit do zcela jiné dimenze.
Trojice Pierre-Luc Gratton (zpěv, bicí), Tristan Lacombe (kytara) a Sébastien Provençal (basa) osciluje mezi naléhavostí procházení globálními krizemi, zároveň však oslavuje prosté radosti života jako je láska, přátelství nebo víno. Dokonale také umí skloubit improvizovaný chaos se složitými kompozicemi. Kromě psychedelického rocku lze v jejich tvorbě slyšet funk, náznaky jazzu nebo syrovou energii punku.
Že Population II čerpají inspiraci od kapel garážového rocku z Detroitu 60. let je patrné na první poslech. Inspirační zdroje kapely jsou ale mnohem bohatší, a kromě německého experimentálního rocku je možné zaslechnout i odkazy na psychedelický funk i Milese Davise. Při veškeré různorodé inspiraci ale Population II vytvářejí svůj, naprosto jedinečný zvuk, který se odmítá podřizovat aktuálním trendům a razí si svou vlastní cestu.